S partnerem jsme spolu sedm let…

Dobrý den, moc prosím o radu, co dělat, jak se s tím vypořádat a nezbláznit se. S partnerem jsme spolu sedm let. První tři roky to byla krásná láska plná důvěry a pochopení, pak nastaly první hádky. Já jsem hodně temperamentní, ale umím dělat kompromisy, když mě něco trápí nebo štve, řeknu to hned upřímně. Partner je velký introvert, nikdy neřekl co ho štve, ale poslední roky to v něm bublalo a vřelo, vše si řešil sám ve své hlavě, ač tvrdil, že všechno řešíme spolu a naprosto se důvěřujeme. Hodně jsem se v různých věcech vzájemně podporovali, povídali jsme si o všem. Samozřejmě jsme oba cítili, že po třech letech z našeho vztahu vymizela taková ta bláznivá zamilovanost, ale alespoň já měla pocit, že se pořád milujeme (partner to tvrdil a dokazoval neustálými „miluji tě, nedokážu bez tebe žít, budu tě vždycky milovat, děkuju ti, že jsi taková jaká jsi“ atd.). Cítila jsem se š’tastná, plná lásky a z našeho vztahu byla cítit věčnost. Kdykoli on byl neštastný, svěřil se mi. Přibližně před týdnem z něj ale vypadlo, že už takhle dál nemůže. Že je poslední rok víc nešťastný než šťastný (to jsem nechápala – vždyť mi tvrdil přesný opak), pak ale začal říkat, že se vlastně jen přetvařoval, že už ke mně necítí to, co dřív, že neví, jak dál. Přitom ještě v únoru hledal byty, kde bychom mohli bydlet a slavili jsme Valentýna, kde mi vyznával lásku. A najednou jsem se náhodou dozvěděla, že byl u psychologa, který mu poradil, že by měl být hlavně on sám ve vztahu šťastný, byla jsem v šoku. Nic z toho mi neřekl. O dva dny později mi řekl, že potřebuje pauzu na to, aby mohl o všem přemýšlet (o čem??). Nechápu ten zvrat, který se udál ani ne během týdne a já se s tím musela vypořádat. Teď máme pauzu, protože ji chtěl, já ho pořád miluju a jsem schopna pro náš vztah udělat cokoli a on? Strašně mě mrzí, že se mi nesvěřil, vždyť jsme si byli tak blízcí. Cítím, že ho ztrácím, nevím, co mám dělat, jak mi mohl tak lhát, když mě utvrzoval ve své lásce a pak zase úplně obrátil? Co si o tom mám myslet? Co když má třeba jinou a bojí se mi to říct? Mám pocit, že ztrácím nejen životního partnera, ale i přítele a kamaráda. Jak se s tím můžu vyrovnat, když k němu pořád chovám city a doufám, že se změní, zlepší, začne pracovat na našem vztah. Co si o tom myslíte, prosím? Děkuji. K.