DENÍK ŠÍLENÉ NEVĚSTY! Deník o tom, co všechno vás čeká, když se rozhodnete říct své „ano“

Laura Wolfová informace o své osobě pečlivě tají. Takže jediné, co u ní s jistotou víme je, že „je spisovatelkou a scenáristkou, žije v Los Angeles se svým manželem Charlesem a holčičkou Charlottou“.
Úspěšnou prvotinu Deník šílené nevěsty (právem přirovnávanou k slavnému Deníku Bridget Jonesové a Sexu ve městě) napsala na naléhání svého otce. Vychází v ní z vlastních zkušeností se zařizováním svatby. V současnosti se podle knihy chystá i film (scénář: Gren Wells).
Laura Wolfová má na kontě i druhou knížku, která pro změnu těží z jejích mateřských zkušeností, nese název Diary of a Mad Mom-to-Be (Deník šílené nastávající matky).

„Dříve jsem bývala rozumná a vyrovnaná profesionální žena. Pak jsem řekla ano. A teď jsem šílená nevěsta, taková, z jakých jsem si vždycky dělala legraci.“

9. srpna

Ukázala jsem seznam Stephenovi. Když si ho prohlédl, byl přesvědčený, že jsem na nic nezapomněla. A jak jsem si myslela, souhlasil, že bychom za žádných okolností neměli dovolit rodičům, aby se nám do přípravy svatby míchali. Stephenovi rodiče žili jen kousek od mých rodičů, takže ne že by nemohli dorazit do New Yorku na pomoc. Ale kde dokážou být moji rodiče – zejména moje matka – nesnesitelní, tam jsou Stewartovi jednoduše šílení. To řekl Stephen, ne já.
Pan Stewart je majitelem opravny elektrospotřebičů a paní Stewartová návrhářkou interiérů, která zbožňuje psy – zejména svou malou fenku Chuffy, špicovi, jehož všude nosí v kabelce sebou. Stewartovi se před deseti měsíci po pětatřicetiletém manželství rozvedli. Pan Stewart teď žije v garsonce na opačné straně města a schází se s ženou, se kterou Stephen a jeho bratr Tom chodili na střední školu. Snad šílenství skutečně nezačíná pohlcovat celou rodinu. Tak či onak, s upřímnou vděčností přijmeme jejich peníze a všechno zařídíme sami.
Vlastně to vypadá, že všechno budu zařizovat já. Přestože jsem byla pověřena záviděníhodným úkolem postarat se o vydání Tváří New Yorku časopisu Round-Up, které vyjde příští rok na podzim, celá Stephenova firma spoléhá na to, že do června dokončí vývoj nového softwarového programu, aby ho mohli v září uvést na trh. Stephen nemá ani vteřinu volného času. A tak souhlasil, že veškeré zařizování svatby nechá na mně – až na kapelu, kterou chce vybrat osobně. Jen si přeje, aby jídlo na hostině bylo „opravdové“. Nenávidí pokrmy, které se jedí rukama.
Nevadí. Mám spoustu času, spolehlivý seznam a pohodového snoubence, kterého zbožňuju.
To bude hračka.

10. srpna

Dneska večer dávali v televizi Malé ženy. Zamilovaný profesor Bhaer žádá Jo v prudkém dešti o ruku.
Žádné kino, žádný pult s občerstvením, žádný umělý popcorn ochucený máslem. Jen láska…

11. srpen

Mám první malou krizi. Dilema ohledně svědkyně. Mandy, Anita, nebo moje sestra Nicole? Vypadá to jako snadné a bezvýznamné rozhodnutí, ale čím víc o tom přemýšlím, tím větší problém v tom vidím. Chybný krok hned na začátku svatebních příprav by mohl vážně ohrozit mou naději, že všechno půjde jako po másle, nehledě na to, že by mohl být příčinou dlouholeté zatrpklosti a skrytého nepřátelství.
Myslím, že nejsnadněji vyloučím Nicole, protože ta mě o to, abych jí svědčila, nepožádala, a popravdě řečeno, možná jsme sestry, ale tak blízké si nejsme. Myslím ve skutečnosti. Ona je jako voda a já jako oheň. Krev není voda, ale Nicole narozdíl ode mě přesně ví, jaký čisticí prostředek použít, aby ji člověk odstranil z koberce.
Ale Mandy, nebo Anita? Moje jin, nebo jang? Mandy za svědkyni nepůjdu a Anita nebude svědkyni nikdy potřebovat, protože dřív naprší a uschne, než do toho praští, takže princip „na oplátku“ použít nemůžu. Prakticky vzato, Mandy k tomu má víc předpokladů. Koneckonců je studnicí veškerých svatebních informací. A pochybuju, že Anita něco tuší o předsvatebních večírcích, kde se nevěsty loučí se svobodou, natož o tom, že příprava takového večírku je povinností svědkyně. Nicméně večírek organizovaný Anitou by byl určitě mnohem zábavnější než oběd stepfordských paniček, který by se vší pravděpodobností dala do kupy Mandy.
V tom se liší od mladé čarodějnice Sabriny a zabíječky upírů Buffy. Ani jedna z nich není pro svou práci ta „pravá“, ale někdo to prostě udělat musí.

13. srpna

Včera večer jsem zajela k Stephenovi, abychom si ujasnili pár drobností o svatbě.
Dohodli jsme se na svatební oslavě v „slavnostním oděvu“, což znamená prudce elegantním. Přestože Stephen a jeho svědek budou mít rozhodně smoking. Koneckonců, Stephen je ženich.
Ale ten večer mě nerozhodilo plánování svatby. Byl to jeho byt. Od té doby, co jsme spolu začali chodit, jsem tu byla už stokrát. Jedli jsme tady, hostili přátele, milovali se v jeho ložnici, koupelně a na podlaze v kuchyni. Ale tahle návštěva byla jiná. Tentokrát jsem si jeho byt poprvé pořádně prohlédla. Byt muže, se kterým hodlám spojit svůj život a sdílet životní prostor. Jistě, je dobře osvětlený a čistý, ale kdy se stal tak NEVKUSNÝM?!
Snad si nechce po svatbě nechat ten příšerný kostkovaný otoman? Nehledě na světle modré toaletní sedátko, sbírku umělohmotných pohárů z jeho oblíbených sportovních turnajů, neonovou barovou vývěsku ŽHAVÝ LED, a to nechtějte, abych vám vyprávěla o barové skříňce s dveřmi na dálkové ovládání.
Jistě, když jsme spolu chodili, všechny ty věcičky byly roztomilé a legrační, ale teď když budeme bydlet v jednom bytě, jsou jednoznačně PŘÍŠERNÉ. Nedokážu žít s neonovou barovou vývěskou.
Nikdy předtím jsem o pojmu společný majetek neuvažovala. Co je jeho, to je moje a opačně. Vzhledem k našemu manželství jsem prakticky vzato majitelkou té barové skříňky. Cítím se tak příšerně provinile. A kdo by si pomyslel, že se stanu pyšnou majitelkou časopisu Playboy z roku 1990, který přestavuje jako playmate roku Pamelu Andersonovou? Na druhou stranu jsem také majitelkou masážního strojku na nohy, televize se širokoúhlou obrazovkou a zarámovaných grafik Ansela Adamse.
Ale ten otoman!

14. srpna

Vydržela jsem dva týdny, dva MUČIVÉ týdny, aniž jsem někomu řekla o svých zásnubách, protože jsem měla dojem, že je důležité, abych to nejprve sdělila své matce, osobně, na našem pravidelném rodinném obědě, který se koná jednou za měsíc. Koneckonců, to ona mi dala život. Copak mě neporodila? Nekřičela při trýznivém porodu, který trval šestatřicet hodin, abych mohla přijít na svět?
Skutečně jsem nikomu tu nejúžasnější událost, která se mi přihodila od orgasmického dobrodružství na jednu noc s klukem, jenž hrál mladšího bratra Toma Cruise v tom filmu o pirátech, neprozradila. Je to pravda. Spala jsem s – jak se jen jmenoval… Ale tohle bylo důležitější. Lepší. Ta nejlepší zpráva, jakou jsem kdy měla, a schovala jsem si ji pro svou milovanou matku…
Která byla asi tak nadšená, jako kdyby dostala sirup proti kašli.
Jistě, usmála se. Objala mě. Řekla mi, jak je šťastná a že Stephen je podle ní báječný. Ale pak se otočila a pokračovala v drhnutí desky na kuchyňském pultu.
Žádné šampaňské. Žádné skákání do stropu nad tou radostnou novinou. Jen drhnutí pracovní desky tak čisté, že byste na ní mohli operovat.
Otec mě objal. Dlouze, dojatě objal a pak na mě vychrlil příval otázek sahajících od „jaké to je být zasnoubená“ po „zda se Stephenova rodina hodlá o náklady na svatbu podělit“.
A zatímco mi Chet s Nicole blahopřáli, nikdo nezačal hystericky brečet, jak jsem čekala ovlivněná klasickými filmy jako Osudové pláže a Ocelové magnolie.

NICOLE
To je báječný. Moc vám to přeju.
JÁ
A dál?

Tohle je naše femme à femme pouto? Třináct let jsem s tebou sdílela pokoj a tohle je všechno, co mi řekneš?

NICOLE
Co myslíš tím „a dál“?
JÁ
Myslím tím, že jsem ti právě oznámila naprosto neuvěřitelnou novinu. Ne, oprava. Tu nejneuvěřitelnější novinu, jakou jsem ti kdy řekla –
NICOLE
Já nevím. Vyspat se s klukem z toho filmu o pirátech bylo super.
JÁ
Super, to jo. Ale neuvěřitelný? Ne!
CHET
S jakým klukem?
NICOLE
S tím, co hrál mladšího bratra Toma Cruise –
JÁ
Dokážete se soustředit? Budu se vdávat a ty dokážeš říct jen „mám z tebe radost“?
NICOLE
Ale já z tebe mám radost, Amy. Stephen je fakt bezvadnej kluk a vím, že se máte rádi. Jen mě to asi trochu překvapilo.
JÁ
Co přesně?
NICOLE
To, že se opravdu budeš vdávat. Vždycky jsem si myslela, že nejsi typ na vdávání.

A je to tady. Konečně to přišlo. Přestala si brát servítky.

JÁ
Jak to myslíš? Jakej typ na vdávání? A proč jím nejsem?!
NICOLE
Prostě si nedokážu představit, že ti bude stačit jeden chlap.
CHET
Neuvažovali jste se Stephenem o tom, že byste spolu nejdřív bydleli?
JÁ
Jo, ale pak jsme dospěli k závěru, že se místo toho vezmeme.

Díkybohu že měl Stephen chřipku a tohohle rozkošného rodinného výstupu se nezúčastnil.

NICOLE
Nemyslela jsem to jako urážku. Jen jsem chtěla říct, že některý lidi jsou pro manželství vhodnější než jiný. Třeba je to součást tvý osobnosti, o který nevím.
JÁ
Jak bys o ní mohla nevědět? Dokonce i Mandin pokryteckej snoubenec Jon ví, že jsem typ na vdávání. Myslí si, že je to skvělej nápad!
CHET
Jon, ten chlápek, cos o něm tvrdila, že má IQ psího hovna na špejli?
JÁ
Jo, Chete. To je on. A mimochodem, těší mě, že posloucháš, co říkám.

Nemůžu tomu uvěřit! Chet je učitelem sociologie na sousední střední škole. Nicole pracuje jako asistentka v místní právnické firmě. Jsou Ward a June Cleaverovi. Tak proč mi radí, abych se Stephenem žila na hromádce, místo abych si ho vzala? Začala se mi točit hlava a poprvé v životě mi bez přehánění došla řeč.
Proč se moje rodina neraduje, že se budu vdávat? Chci toho po nich tolik? Nebo vědí něco, co já nevím? Nepraštila jsem do toho moc rychle? Nedělám chybu?
Dlaně jsem měla náhle studené a vlhké, a když jsem zamířila do obývacího pokoje, uvědomila jsem si, že pode mnou podklesávají nohy. Díkybohu, babička seděla na pohovce.

Ukázka z knihy Deník šílené nevěsty.
Odkaz na knihu a redakci