106387646.jpg

Co když nemáme nic společného?

Rady a články o manželství

Protiklady se možná přitahují, je ale možné na nich vybudovat trvalý vztah? Není vhodnější sednout si ke stejné "vráně"? Následující čtenářský příběh nám předkládá látku k úvaze...

Diskuze

34 komentářů

    Kočička321

    Jak já vám rozumim. Ja mam partnera, do ktereho jsem se blaznive zamilovala pred 2ma roky. Je nutno mozna i podotknout, ze je mezi nami sice znacny vekovy rozdil, ale doted nechapu, proc tam ta laska tak vzplanula, kdyz si nemame co rict, moc netravime spolu cas a tak, nemame absolutne stejny konicky, ja rada sportuju, chodim do fitka, vyletuju, chodim po kavarkach a restauracich s kamoskama, rada varim, ale zdrave jidla. On rad pracuje na zahrade, vyletuje, kouka na sport a zpravy, bavi o videa o .. nevim jak to rict, proste o rekonstrukci, rad vari, no uplne jiny zajmy, nez mam ja, az na to vareni teda. Absolutne nic spolecnyho, presto kdyz jen pomyslim na rozchod, tak brecim, je mi to lito, boli to. Kdyz jsem to uz nekolikrat rekla, presto jsme zustali spolu. Kdyz jsem se ptala, jestli ho bavi nas vztah, rekl, ze ne. Ale me taky ne. Jo, chodime spolu nekdy na zahradu, na drevo a tak, to nas sice bavi oba, nadruhou stranu to neni to pravy orechovy pro me. A ja jsem v pasti. Bojim se, ze budu odchodu litovat, mam strach, ze uz ho nikdy neuvidim…. Pritom nevim proc. Pritom nase davani dohromady bylo taky hrozny v tom, ze jsme si rikali, ze kvuli vekovemu rozdilu nemuzeme byt spolu. Ale nemohli jsme byt ani bez sebe. Ta laska je tak divna vec… Samozrejme vim, ze u nas je mozna i ten problem vekovy rozdil, ale nerozumim svym citum a emocim v tom, ze vztah nudnej, o nicem, nemame si co rict, me nebavi to co jej a jeho nezajima to co me, ale presto jsme z nejakyho duvodu proste spolu…. A ta predstava proste, ze ho nikdy neuvidim, me desi. A nebo ze ho budu vidat denne v praci a budeme se ignorovat, me taky desi… Nejednou se to stalo, ze jsme byli na rozchod a nebavili se, ale ono to proste nejde…. Nechapu to. Nemuzeme byt spolu, ale ani bez sebe….

    Ina

    Manželství není pro zábavu – slouží spíše k výchově a zajištění potomků – a to Vaše to evidentně plní. Na povídání si najdi kamarádky, ale ne rozvedené…
    K moři radím jet radši s nadšenou maminkou (která s dítětem i pomůže), než se za ty prachy ještě koukat na protivného a otráveného manžela, který ti to dá „sežrat“ a to na místě, kde nemáš možnost žádného soukromí (odejít spát do obýváku apod.:-)

    l
    lidka2

    Myslím, že i protiklady se přitáhnou a můžou spolu zůstat 🙂

    v71

    Kdysi mi jeden (moudrý) pán řekl „První manželství je nanečisto, pokud jsme ochotni moudřet“ V prvním manželství (19let – 2 úžasné děti) jsem si neustále kladla otázku, proč s „ním“ jsem – já oheň, on mlha. Druhé trvá dva roky – oba oheň, sice občas Itálie, ale jsme si čitelní. Ovšem je pravda, že jsem si musela spoustu věcí uvědomit, např. přistoupit na fakt odlišné mentality muže 😀

    Maister

    Nezájem nic nevyřeší, ale Rozvod taky ne…. Chudák dítě

    x
    xxkouckaxx

    manžel kompromisy dělat nebude a jak se zdá Vy také ne , takže by bylo asi lepší to odpískat !

    h
    helenadon

    myslím si, že vždy se najde mezi manželi něco společného

    a
    Alma

    Nestačím se divit kolik žen je nespokojených, když to tady čtu. Moje matka si taky našla protiklad a navíc alkoholika, nikdy se s ním nerozvedla a my tím hodně trpěly. Takže nedoporučuji vztah udržovat jen kvůli synovi. Já jsem se zapřísáhla, že si nikdy nenajdu nikoho kdo by byl podobný mému otci. A to se mi doufám povedlo, zatím nemáme děťátko, ale spoustu společných zájmů-turistika, kolo, nakupování, procházky, restaurace. U nás je to spíš o financích než o tom, že by 1 chtěl a druhý ne.

    g
    goldie

    Myslím, že protiklady se přitahují, ale pro trvalejší vztah to asi není. 🙂

    mari

    veru, ani som nevedela ze nas je az tolko s tym istym problemom…a myslim, ze ani jedna z  nas riesenie nepozna…nikdy predsa nevieme ci nemoze byt este horsie…a mozno sa zo mna stala len pesimistka… alebo realistka…a mozno len dalsia, co neveri v samu seba a lepsiu buducnost…?! a mozno to chce vsetko len cas…mozno raz sa to zmeni a mozno ja sa zmenim…;)

    mari

    veru, ani som nevedela ze nas je az tolko s tym istym problemom…a myslim, ze ani jedna z  nas riesenie nepozna…nikdy predsa nevieme ci nemoze byt este horsie…a mozno sa zo mna stala len pesimistka… alebo realistka…a mozno len dalsia, co neveri v samu seba a lepsiu buducnost…?! a mozno to chce vsetko len cas…mozno raz sa to zmeni a mozno ja sa zmenim…;)

    l
    Lafik

    Asi by bylo nejlepší udělat ten správný krok. Ale zase na druhou stranu, co dítě? O tom tady není psané, jak se k němu manžel chová …

    náhodná čtenářka

    Já jsem s manželem 21 let, z toho jsme 18 let svoji. Po 3 letech manželství se nám narodila dcera, která je to nejlepší, co mám – za ní jsem manželovi vděčná. Když byl dceři necelý rok, zjistili manželovi roztroušenou sklerozu. Nyní je náš vztah podobný tomu, který popisujete, ale já z něj nemůžu – svědomí mi nedovolí opustit nemocného muže, který je na mě více méně závislý. Často propadám zoufalství, že lepší už to nebude… Proto ze srdce radím: z Vašeho vztahu rychle pryč, dokud to jde. Oba jste mladí, zdraví. Oba máte šanci na nový vztah s někým, kdo Vám bude skutečně vyhovovat. A Vy si najdete někoho, s kým své dny nepromarníte. Přeji Vám sílu ke správné volbě a hodně štěstí 🙂

    x
    xxkouckaxx

    myslím , že než žít takhle , tak by Vám asi bylo lépe samotné se synkem !

    j
    Janina71

    Rozchod,někdy nic nevyřeší a co takhle si spolu pohovořit?

    t
    telefonistkakv

    Něco obdobného prožívám již patnáct let v manželství. Také to udržuji především kvůli dětem. Je ovšem těžké žít ve vztahu, ve kterém i když oba sedíte v jedné místnosti – cítíte, že je mezi Vámi oceán.
    Nejjednodušší by bylo se rozvést. Jenže pokud někdo jako já, nemá žádnou další rodinu, je na mateřské a je na manželovi finančně závislý – tak je to docela problém. Tak jsem zkrátka rezignovala a manželství beru jako „doživotní vězení“. Třeba se někdy stane zázrak. A i na mne se budu vztahovat „amnestie“?! Doufat v lepší budoucnost, ovšem nepřestávám. Takže snad, někdy…?

    h
    helenadon

    v životě dvou lidí se vždy najde něco společného i když v malé míře

    c
    cadouas

    taky si pořád vybírám partnery, co jsou můj pravý opak, a léta ubíhají a štastný vztah nikde..

    m
    manislava

    připadám si jako bych to psala já sama-stejný problém-jen s rozdílem,že já jsem s ním už 15 let.hodně toho přisuzuji tomu,že jsem na mateřské.to pak ten den je dlouhý-i když také chodím s kamarádkami,na pískoviště…pak se ta ženská na toho svýho těší…a on večer dorazí…a honem najíst a klid a počítač…a my jdeme stranou.ale myslím,že kdybych byla třeba do pěti v práci..taky by to bylo jiné.zkus si s ním promluvit,a hlavně musíš říct jasně co chceš.oni nechápou…přeju hodně štěstí a krásný vztah

    D
    doublefantasy

    to co popisujete jsem zažila (i když ne v manželství) a nepřímo pak zažila u blízkých osob – vždycky to vedlo k rozchodu a bylo to tak lepší. Teď si spolu nemáte co říct, ale co když se to časem začne zhoršovat a začnete si lézt na nervy, hádat se – bude trpět i to dítě. Když už rozvod tak souhlasím že dokud je děťátko malé a nebude si to moc pamatovat. A však zkuste toto téma napřed jen zlehka nadhodit, jak bude reagovat partner..

    k
    kralicek

    Cháá taqk to mi něco přopomíní…akorát, že ten kdo u nás sportuje jsem já…manžel má ty filmy, počítač,práci…Takže moje rada zní najdi si nějaké lidi na společné zájmy (muže, ženy). Třeba pak bude žárlit a budeš mu vzácnější….

    e
    evik56

    No,pokud máte myšlenku na rozchod,udělejte to dokud je dítě malé.Pokud víte,že lepší už to nebude.

    p
    pegonela

    Je to těžké, ale ne tak těžké, jaké by to asi bylo, žít v takovém vztahu. Neumím být s někým jen proto, abych někoho měla, musím ho milovat, mít společné vize do života, podobné koníčky, podobný způsob života. A pak ho také milovat. Vím, že toho je dost, ale jsem nekompromisní. Já a můj syn za to stojíme. Pomalu jsem si zvykla, že raději nic, než nespokojenost. Ale možná, možná jednou najdu toho, koho hledám. Ne, v popsaném vztahu bych žít nechtěla. Takto žije má sestra a když to srovnám, cítím, se vedle ní jako vítěz. Jsem silná osobnost, a proto chci vedle sebe stejně silnou osobnost. A i když si říkám, že jsem možná už stará (38), vím, že pokud bych „ho“ našla třeba ve čtyřiceti, můžeme spolu ještě hodně krásného užít. Takže se přikláním k názoru ostatních.

    b
    barbkonk

    Udělej ten rázný krok , nejsi sobecká a nebudeš se přece trápit

    v
    vivonikas

    Protiklady sa priťahujú, to áno, ale nie až do tej miery, že si nemajú dvaja čo povedať. Je pravda, že jeden je vždy cieľavedomejší a hrnie sa do všetkého, pričom ten druhý robí kompromisy a je poddajnejší, ale niečo spoločné čo tých dvoch drží pokope vo voľnom čase a aj vtedy keď drobec podrastie a buduje si už svoj svet, tam predsa byť musí. Podľa mňa taký vzťah nemá zmysel. Aby som prišla domov, zapla telku a to je všetko. Vidím to na sebe a množstve manželských párov v okolí, ktoré sa nakoniec rozpadli a teraz s druhým partnerom fungujú bez problémov, lebo idú spolu na dovolenku, do reštaurácie, len tak do parku….

    g
    Greenleafs

    Mám doma taky něco podobnýho,jenže jsme ještě ve fázi kdy se spolu občas ještě bavíme nebo i vyrazíme někam za zábavou když seženu hlídání.Jinak sem taky odkázaná na chatu jeho rodičů kde si připadám jako mimozemšťan,který se tam náhodou ocitnul.Je to težký hlavní podle mě je zamyslet se nad tim jak moc ho mám ráda a zkusit s ním mluvit,jedině tak.Prostě zkusit jestli on neudělá nějaký ten kompromis.Pokud tě miluje tak nějaký ten ústupek jednou za čas udělá.Pokud ne tak se začít asi bavit o tom,že by každý z vás začal žít svým životem,znám pár lidí kteří jsou sice sezdáni,ale jen formálně a hlavně kvůli dětem jinak má každý svůj život a svou lásku.

    g
    Greenleafs

    Mám doma taky něco podobnýho,jenže jsme ještě ve fázi kdy se spolu občas ještě bavíme nebo i vyrazíme někam za zábavou když seženu hlídání.Jinak sem taky odkázaná na chatu jeho rodičů kde si připadám jako mimozemšťan,který se tam náhodou ocitnul.Je to težký hlavní podle mě je zamyslet se nad tim jak moc ho mám ráda a zkusit s ním mluvit,jedině tak.Prostě zkusit jestli on neudělá nějaký ten kompromis.Pokud tě miluje tak nějaký ten ústupek jednou za čas udělá.Pokud ne tak se začít asi bavit o tom,že by každý z vás začal žít svým životem,znám pár lidí kteří jsou sice sezdáni,ale jen formálně a hlavně kvůli dětem jinak má každý svůj život a svou lásku.

    1
    11789

    Není to vůbec jednoduché, najít někoho s kým by si člověk rozuměl.

    k
    kacenka811

    Keď nie ste šťastná a manžel nechce nič meniť, nemáte veľmi na výber. Sama momentálne rozmýšľam nad svojím vzťahom, tiež je to podobné, ako u vás. Akurát, že ja nemám tie záväzky ako vy. Držím palce, nech ste šťastná 🙂

    l
    Lydia001

    Určitě bych doporučovala se s manželem rozejít. Vztah bychom si měli užívat a myslím, že váš věk není tak velký, abyste si nemohla užívat krásné zamilovanosti, dovolených a procházení se po pláži s Vaší láskou. At‘ vše vyjde!

Zpět na článek

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist