Paradontitis je choroba, která napadá dáseň a veškeré oblasti okolo zubu. Naproti tomu kaz postihuje jenom zub samotný. Příčinou vzniku kazu, stejně jako zánětu dásně, je bakteriální povlak, který pevně ulpívá na povrchu zubu. To, že se v ústech vyskytují bakterie, je zcela normální. Pokud si však bakteriální povlak denně důkladně neodstraníme pečlivým vyčištěním pomocí zubního kartáčku, mohou se bakterie, které se již na zubu pevně usadily, stát příčinou vzniku zubního kazu. Cukr, obsažený v naší potravě, podporuje růst bakterií. Uvolňují se pak kyseliny, které napadají zubní sklovinu. Ty bakterie, které proniknou do žlábku mezi zubem a dásní, mohou dáseň zanítit. Pokud se proti tomu nic nepodnikne, může to vést až ke ztrátě zubu.
U zdravého chrupu je žlábek – sulkus – dásně většinou 1 – 1,5 mm hluboký. Do této štěrbiny pronikají bakterie a pevně se usazují na povrchu zubu. Nakupují se dohromady podobně jako zrna na klasu kukuřice a uvolňují jedovaté substance. Proti bakteriím se naše tělo brání, krví posílá na postižené místo imunobuňky. To je jedinou příčinou toho, proč dáseň krvácí. Zdravá sliznice dásně nekrvácí. Krvácení z dásní náleží k projevům obranných mechanismů těla. Je to i prospěšné, protože jinak by mohly bakterie poškodit zub. Krvácení je však varováním, které nám ukazuje, kde se nachází zubní povlak. I když pozorujete, že krvácíte z dásní, neměli byste přestat s čištěním zubů. Krvácení není způsobeno zubním kartáčkem. I přes krvácení musíte zuby dále čistit, přirozeně za použití správné techniky čištění, abyste povlak, který je základní příčinou krvácení, uvolnili a odstranili.
Důležité je používání malých mezizubních kartáčků (jakýchsi malých štětečků, miniatur štětců na čištění vnitřku láhví) a výrazně nám pomohou očistit veškerý plak ze zubu u dásní tzv. „sole“ kartáčky. Ty mají štětiny umístěny do kruhu a kolmo na držák kartáčku. Jsou určeny pro čištění plochy jednoho zubu. Obranné mechanismy mohou přirozeně dostat mikroby, které se v hloubce dásní podél zubů nacházejí, na nějaký čas pod kontrolu. Celý tento jev označujeme jako zánět okraje dásně. Zubní povlaky, které nebyly nikdy odstraněny se časem mohou stát agresivnější. Postupem doby se přidružují nové, ještě nebezpečnější mikroby, produkují další jedovaté substance – toxiny a narušují vlákna, která spojují dáseň s kostí a zubem. Přitěžující okolností bývá i to, že postupně dochází k oslabování obranyschopnosti těla. Bakterie se pak rozmnožují mnohem snadněji.
Předpokladem ošetřování parodontu je především dosažení prvotřídního odstranění plaku, aby byl zamezen další růst bakterií v dutině ústní, i hluboko uvnitř dásní okolo zubů.
Parodontální léčení lze rozdělit do tří částí:
1. příčinná terapie – Na počátku každého ošetření pacienta s postižením parodontu je nutné odstranit příčinu onemocnění – jmenovitě bakteriální zubní povlak.
2. korektivní terapie – obsahuje parodontálně chirurgické, endokontické i protetické zákroky. V tomto druhém období by se měla obnovit funkce chrupu i zlepšit jeho estetika.
3. Podpůrná parodontální péče uzavírá aktivní období léčby. Zajišťují ji pravidelné kontrolní návštěvy. Tato třetí fáze slouží k prevenci vzniku, příp. ošetření nových zánětlivých ložisek, pacient by měl být při ní nově motivován i poučen.
Co říci závěrem? Každého půl roku by měl každý z nás navštívit svého zubního lékaře a nechat si odborně vyčistit zuby, zkontrolovat stav dásní a případně choboty (kapsy s plakem a bakteriemi), které se kolem dásní udělaly. Mezi tím si však řádně, svědomitě a s důkladností čistit mechanicky své zuby, odstraňovat plak, který se na nich tvoří a ošetřovat případně své dásně masážemi.
A nevěřte na žvýkačky! Ty za vás zuby nevyčistí! Jejich žvýkáním pouze zvyšujete tvorbu slin, které omývají zuby a snižují tak nepatrně pH v dutině ústní. Ale na zubech zůstávají zbytky jídla a plak.
Dana Jedličková
foto: Google.com
