Chtěla bych to posunout dál…

Dobrý den. Se svým přítelem jsem třičtvrtě roku. Je mi 22, jemu je 32. Máme spolu moc hezký vztah, dává mi najevo, jak mě miluje, když nepracujeme nebo když nejsem ve škole, tak spolu trávíme všechen volný čas. Když jsem v práci, vždycky se za mnou staví, když se dlouho nevidíme, tak mi dává dost najevo, jak moc jsem mu chyběla. Já navštěvuji jeho, když jsem u něj, tak se chováme, jako kdybychom spolu žili. Jezdíme spolu nakupovat, ptá se mě, jaký spotřebič nám má koupit do domácnosti, nechává mi klíče od bytu, můžu v jeho bytě trávit kolik času chci, učit se u něj atd. Když jsem se ho však zeptala, proč spolu nemůžeme bydlet, když jsem u něj tak často, tak mi odpověděl, že nechce. Zeptala jsem se ho proč a on mi řekl, že jeho jediným důvodem je, že jsme spolu podle něj moc krátce. že chce na našem vztahu pracovat a prohloubit ho a že všechno musí přijít časem samo. Že to podle něj k tomu spěje. (On se svými bývalými přítelkyněmi bydlel, já se svým bývalým také – 2 roky.) I když ještě studuju, tak u toho i vydělávám a samozřejmě bych mu pomohla i s náklady na domácnost. Poměrně dost jsme o tom diskutovali, řekla jsem mu, že mě to hodně trápí. Pořád nad tím musím přemýšlet a hodně se tím užírám. Vím, že už o tom s ním nemůžu mluvit, a taky na něj nechci tlačit, chtěla bych, aby si to uvědomil sám. Taky vím, že spolu ještě nejsme tak dlouho, ale prostě se na to cítím. Myslíte, že se jen vymlouvá a že když a opravdu se mnou nechce bydlet nebo je na něj opravdu moc brzy a nechce nic uspěchat? Nevím, co si o tom mám myslet, tohle odmítnutí docela bolí. A žádným nátlakem taky cesta nevede, Ani mu nechci dávat ultimáta nebo vyhrožovat rozchodem, jen mi na tom vztahu hodně záleží a na něm mi moc záleží a chtěla bych to posunout dál..Ale jen nechci čekat donekonečna, až k tomu dojde…