Cesta kolem světa…

Ahoj René, mám takový problém. S přítelem jsem skoro rok, pořád se milujeme, svěřujeme se se svými problémy, pomáháme si na vzájem, rozumíme si, dokonce se mnou plánuje budoucnost, prostě úžasný vztah. Mě je 20 a jemu 22. Navíc už spolu bydlíme a je to bezva. Jenže nedávno jsme se trošku opili a přítel bývá v těchto chvílích velmi upřímný. Přiznal se mi, že se zamyslel a vyděsil se nad tím, o čem je život-narodit se, vystudovat, pracovat, mít děti, zestárnout, umřít. Přesně nalajnovaný život. Řekl mi, že by si chtěl prostě koupit letenku, sbalit si krosnu a odjet někam, kde bude pracovat na další letenku někam dál. A, že by byl strašně rád, kdybych jela s ním, protože beze mě by to nemělo smysl. Jenže se bojí, že mu rupne v bedně a stejně odletí, třeba i beze mě, ale strašně by si to vyčítal. Já měla taky nějaký ten alkohol v sobě. Rozbrečela jsem se a řekla mu, že bych strašně ráda jela, ale bojím se co by se stalo s mou rodinou. On to chápe a teď má výčitky, že mi to řekl a už se o tom nechce bavit. Podle něj už na to nemám myslet. Já mám proto strašné dilema. Chtěla bych jet a to strašně moc, podívat se po světě. Na druhou stranu, ale přemýšlím, co by na to řekla rodina. Nebo jestli na to vůbec mám, jen tak se sbalit a odjet do neznáma. Přesto vím, že mám v něm plnou podporu, protože mi do dokazuje v každé v hodné chvíli. Už jsme si prošli mnoha věcmi. Jen teď nevím, co se mu honí v hlavě. Proto se obracím na tebe.