Česko Slovensko má talent: Trošku soudnosti, prosím!

Ať už koukám na přehlídku talentů, či soutěž amatérských kuchařů, vědomostní kvíz, nebo klání, v němž výherce získá vysněné pracovní místo, vždycky zůstávám ještě několik dlouhých hodin po skončení pořadu v šoku, v lepším případě dobře pobavena tím, jak strašně málo jsou někteří lidé soudní.

Nevím, jak to máte vy, ale já jsem navzdory tvrzení mé rodiny tvor veskrze plachý a nesmělý. Už od dětství nepatřila veřejná vystoupení mezi mé koníčky. Sportovní klání a taneční vystoupení jsem vždy přetrpěla a měla je spíše za trest než za odměnu, ale nikdy mi, alespoň v to upřímně doufám, nechyběla soudnost. Avšak ve slovníku některých zájemců o post Největší talent roku v soutěži Česko Slovensko má talent se slovo soudnost zřejmě vůbec nevyskytuje. Možná nám režie schválně nabízí antitalenty ve snaze přitáhnout k obrazovkám nejen milovníky dobré zábavy, ale i pár těch škarohlídů a posměváčků, kteří se trapasy druhých výborně baví.

Další kolo castingů jedním takovým velkým trapasem začalo. Už jsem několikrát zmínila, že nejsem proti travesty show a podobným zábavám, ale přijít do soutěže s hodně špatnou imitací Lucky Bílé je to samé, jako se usadit na nejslabší větev nad propast a doufat, že se pod sto kily živé váhy nezlomí. Možná měl tento nepříliš vyvedený úvod naznačit mnohé z dalšího dění. Před porotou se totiž tentokrát kromě vyslovených talentů vystřídala i hromada těch méně nadaných. Nouze tentokrát nebyla ani o vztek a rozhořčení na straně porotců.

Pobavil mě nehorázný kartáč, který Jaro po skvělém hodnocení taneční skupiny malých tanečníků uštědřil jejich choreografce. Lucie nezůstala o nic pozadu, to když se na scéně objevil muž v podivném převleku, z něhož se postupně soukal a bizardně se u toho kroutil. A co hůř, svěřil se, že s tímto vystoupením objíždí dětské tábory. To vytočilo do běla určitě všechny přihlížející rodiče, ale především Lucii: „Nechutný, blbý, debilní, zbytečný, Ježiš, ten mě nasral!“ ohodnotila jeho výkon. Ani kapela Krematorium neoslnila. A snažila se opravdu urputně: „A kdybychom zkusili vlastní skladbu?“ zajímali se. „Tak vás zabijem!“ ujistil je Jaro a poslal je hledat místo, kde nechal tesař díru.

Sedět v porotě a deset hodin zírat na takové hrůzy, asi bych byla podstatně jadrnější. Třeba týpek, který přišel na podium po desetileté pauze, kterou, jak nezapomněl několikrát zopakovat, měl kvůli své manželce a nyní, když vztah nefunguje, se rozhodl vrátit na prkna, která znamenají svět a snažil se předvést One man show, by si odnesl podstatně barvitější doporučení, než aby svůj vztah utužil a tomu, kdo mu vystupování zakázal, vzdal hold, neb to s ním myslel dobře.

Naivně v sobě chovám představu, že dokážu poměrně dobře odhadnout lidi na první pohled. I když někdy to není umění hodné uznání, protože takového počítačového grafika asi pozná na dálku každý nebo ne? Typický ajťák má zakalený, skleněný pohled s lehce zarudlýma očima, na sobě svetr, co vyšel z módy před deseti lety, na očích brutálně tlusté brýle a na hlavě rozcuch,to jak se zoufale hrabe ve vlasech při každém restartu počítače. Toho, který se objevil s kytarou v „talentu“ jsem odhadla s přesností na milimetry. A pod doporučení Jara bych se u něj rozhodně podepsala a nejen u něj: „Na některé věci, šaty a účesy by se měl dávat datum spotřeby, aby bylo vidět, kdy přesně to vyšlo z módy!“ Když nad tím tak přemýšlím, tak by to ušetřilo mnoho starostí spoustě chlapů, co říkáte? A nakonec i nám, ženám. 🙂

Chápu, že ze zoufalství už začali porotci pouštět dál i ty, kteří by v jiném kole neměli šanci projít, ale také ty, u kterých byla z očí porotců patrná jasná zlomyslnost. Ano, já vím, dnes samá kritika, ale jasně, že pár kousků stálo za zmínku. Líbila se mi dívčí taneční skupina Ladylicious, tanečník s názvem Shad a s magickými bílými vrtulkami, třináctiletý Jakub, který válel na dudy, i jeho starší kolega s kytarou a zasněným pohledem. A asi jako úplně všechny mě fascinoval přehltávač ze Skotska. Spolknout mince a vrátit je zpět neporušené a v pořadí, v jakém si určila porota, poslat za nimi kouli z kulečníku a vyplivnout jí zpět nebo vypít cukrovou vodu a vrátit zpět jen cukr? Jak to, proboha dělal?! Chápete to? Tomu říkám talent! Taky vás hned napadlo, k čemu všemu by se takový talent dal využít? 🙂

4.10.2011 12:00| autor: Petra Martišková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist