Čas vše ukáže…

Milá Sáro, chtěla jsem Ti především poděkovat za zodpovězené dotazy. Nevím, jak ostatní čtenářky, ale já jsem se mnohokrát přesvědčila, jak moc jsou odpovědi přesné a splnily se. I když třeba v různých časových liniích. Některé odpovědi jsem totiž nepochopila hned, ale časem. Myslím, že jsem za poslední rok zkusila více, než za celý dosavadní život, ale psychicky jsem na tom o hodně lépe, než loni. Přesto jsem ještě chtěla znát, pár dalších odpovědí, co se pokračování mého příběhu týče. Docela mě zamrzely Tvé jízlivé odpovědi, které si myslím neměli s kartami nic společného. Spíš mi přišlo, že je to pouze tvůj názor, na mé urputné otázky. Polepším se, slibuji. Pochopila jsem, že kdo se zbytečně ptá, moc se dozví. Ozvu se jen v akutním případě. Člověk právě, když si neví rady, pak se spolehne i na karty. Tak to bylo odjakživa. Neexistuje tedy dobrý a špatný dotaz. Nemyslím si, že zlehčuji nebo zneužívám tvou práci, to je nesmysl. Poslala jsem pouze dotaz, který mě zrovna tížil na srdci. Neznáš mou situaci, nemůžeš soudit. Nikdy předtím jsem nebyla nevěrná a už vůbec nejsem rozmarná. Jen jsem prožila nějakou životní krizi, a ta určitě nebyla jednoduchá. Pokud by šlo vyřešit minulost tak lehce, udělala bych to. Ale nejde to. Pokud se tedy objeví skutečně muž, o kterého tolik stojím, udělám to okamžitě. Pokud v tuto chvíli stačí, že můj manžel ví, že myslím jiného, pak je to asi podle Tebe v pořádku. V tuto chvíli totiž nic jiného udělat nemůžu. Je pravdou, že pokud jsme si souzeni, pak spolu budeme. A na to se už není třeba karet ptát. Čas vše ukáže. I.