Být, či nebýt monogamní – toť otázka!

Princ si ji vzal za ženu a byli spolu šťastní až do smrti, píše se v pohádkách, které většině z nás nalinkovaly představu o ideálním celoživotním vztahu. Pohádky už ale nepopisují, jaký mělo manželství průběh. Neodskočil si princ občas za komornou, nepozvala si někdy princezna k sobě nahoru potulného rytíře s loutnou? Jak moc by to narušilo jejich manželské štěstí?

Monogamie není člověku přirozená, zaznívají dnes hlasy z vědecké obce. Laická veřejnost si však nechce nechat vzít sen o věrné lásce až za hrob. Pokud vás partner podvede s jinou, zboří se vám ideály jako domeček z karet a máte pocit, že vztah už nikdy nebude jako dřív. A proč by nebyl? zeptá se vás racionálně uvažující vystudovaný sexuolog. Člověk není od přírody monogamní. Co se tím pojmem vlastně přesně myslí? Pojďme si na tu monogamii trochu posvítit.

Předně – není monogamie jako monogamie, a to ani v lidské, ani v živočišné říši. Antropolog Ulrich H. Reichard ve svých spisech rozlišuje tři druhy monogamie: sociální, genetickou a sexuální. Pod pojmem sociální monogamie rozumíme stav, kdy sameček a samička sdílejí stejné území (např. hnízdo, noru, byt) a ve společnosti vystupují jako pár. Sociálně monogamní tudíž budete, jestliže vydržíte s jedním manželem pod jednou střechou celý život, nehledě na to, zda si jeden z vás občas dopřeje vášnivou noc s někým jiným či splodí potomka jinde.

Jestliže mají muž a žena potomky výhradně spolu, hovoříme o monogamii genetické. Sexuální monogamie pak znamená, jak už název napovídá, vykonávání pohlavního styku pouze s jednou partnerkou (partnerem). Právě tyto dva druhy monogamie se v přírodě vyskytují zřídka. Podle serveru LiveScience.com bylo podobné chování pozorováno jen u 3 až 5 procent druhů savců. Jestliže za sebou máte bolestnou zkušenost s partnerovou nevěrou, přejte si narodit se v příštím životě jako samička hraboše prériového. Ten nejen že zůstává věrný partnerce, která ho připravila o panictví, ale navíc bojovně zahání ostatní samice usilující o jeho přízeň.

A pokud toužíte po věčném spojení se svým vyvoleným, snažte se vtělit do samice ďasa mořského. Není to sice žádný krasavec, ale romantik celým tělem. Při páření se partnerce zakousne do kůže a drží se tak dlouho, až se jeho krevní oběh propojí s jejím. Samec tak zůstává připojený k tělu samičky a exkluzivně jí poskytuje své sperma do konce života. Věrností je známá i řada ptáků – například orel bělohlavý obykle hnízdí s jedinou partnerkou až do její smrti.

Na těchto příkladech nicméně nedokážeme, že je lidstvu sexuální monogamie vlastní. S ptáky, hraboši a podmořskými tvory se nemůžeme moc srovnávat, vývojově jsme trochu jiná větev. A protože už dávno nejednáme podle přírodních instinktů, ale řídíme se rozumem a srdcem, každá si musíme s partnerem ujasnit, jaký typ monogamie budeme provozovat, abychom spolu byli šťastni až do smrti.

16.2.2011 5:00| autor: Libuše Burger

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist