BLAHODÁRNÉ BRAMBORY .-) Odkud se vzaly a čím jsou našemu zdraví prospěšné

ODKUD SE BRAMBORY VZALY?

Přestože dnes již brambory vnímáme jako všední rostlinu, v minulosti tomu tak nebylo. Ne každý asi ví, že brambory pocházejí z jižní Ameriky, kde je obyvatelé dnešního Peru jedli a pěstovali již před 2000 lety. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici, bylo pěstování brambor podmínkou pro vznik vyspělejší civilizace. Tehdy se brambory jedly buď syrové nebo se uchovávaly v podobě sušeného prášku. Inkové z nich připravovali také alkoholický nápoj chacha podobný našemu pivu. Jejich důležitost podtrhuje i vznik několika bramborových božstev. Horské oblasti Peru, Bolívie a Chile jsou dodnes pěstitelským centrem brambor s velkým množstvím lokálních odrůd a jejich divokých příbuzných.

O tom, jak se tehdy dostaly brambory do Evropy, existuje řada historek. V nejznámější verzi hrají hlavní roli slavní mořeplavci alžbětinské doby, sir Walter Raleigh a sir Francis Drake. Byl to údajně Raleigh, kdo přivezl královně Alžbětě I. darem ze svých dalekých cest sazenici brambory. Zasadili ji v královské zahradě a tady také přinesla první plody. Královnin kuchař, který bramboru v životě neviděl, použil pouze její nať a připravil z ní salát. Není se co divit, že královna novou delikatesou nebyla nijak zvlášť nadšena. Byl proto povolán sir Raleigh, který osazenstvu kuchyně vysvětlil, že k přípravě pokrmů jsou vhodné pouze hlízy. Jestli se ale historie odehrála skutečně takto, nevíme.

Všechno však napovídá tomu, že do Evropy přivezli brambory přeci jen Španělé. Po dobytí incké říše v první polovině 16. století putovaly do Evropy kromě mnoha tun zlata a stříbra i některé exotické rostliny, mezi nimi i brambory. V roce 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca jako dar španělský král Filip II. Později začali španělští námořníci používat brambory jako hlavní potravinu, která je pomáhala chránit před kurdějemi.

ZAČÁTEK BRAMBOR V ČECHÁCH

Nejstarší zmínka o bramborách v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole šlechtice Viléma Slavaty. Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly totiž považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Případně byly používány pouze jako okrasná exotická rostlina na dvorech velkopánů a v klášterních zahradách. Někteří tehdejší lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů až po tuberkulózu, někdy se dokonce používaly jako afrodiziaka. Tato důvěra ve výživné a lahodné hlízy trvala téměř dvě staletí. Až kolem roku 1740 rozeznal význam brambor pruský král Bedřich I. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Do českých zemí přišly brambory z Braniborska, odtud vznikl také jejich český název.

BLAHODÁRNÉ ÚČINKY BRAMBOR NA ZDRAVÍ

Brambory, stejně jako ostatní druhy zeleniny, obsahují spoustu tělu prospěšných látek a minerálů. Jsou nejlepším potravinovým koncentrátem na světě. Běžné konzumní brambory obsahují přibližně 24 % sušiny, z toho zhruba 75 % tvoří škrob a kolem 2 % rozpustné cukry. Dále jsou z 5 – 10 % tvořeny bílkovinami, spoustou vitamínů a minerálních látek – obsahují vitamín C, B1 a B2, fosfor, hořčík, zinek, vápník a řadu dalších. Obsah vitamínu C ale kolísá v závislosti na době a způsobu uskladnění brambor a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 9 – 25 mg / g. Právě obsah vitamínu C činí z brambor ochrannou potravinu proti kurdějím. Ve výživě plní brambory funkci objemovou, to znamená, že dostatečně zatěžují trávicí soustavu a zároveň jí poskytují dostatek energie ve formě sacharidů. Zároveň jsou brambory doporučovány jako dietní strava, protože obsahují mnohem méně sušiny než obiloviny a tudíž i menší množství využitelné energie.

Petra Winklerová
AMI Communications

Příště si budeme povídat o objevu bramborových lupínku .-)