Bílý čaj – co o něm nevíte
Je to klenot mezi čaji, diamant nebo modrý mauritius. Lze se také setkat s názvem šampaňské mezi čaji.
Už čínský císař Huj-čong, který vládl v letech 1101-1125 mu dával jednoznačně přednost před ostatními čaji. Dodnes mají bílé čaje punc jedinečnosti, náležitosti ke královskému trůnu a vzácnosti. Většina bílých čajů pochází z Číny, kde se dnes v omezeném množství nejvíce pěstuje.
Původem je také z rostliny čajovníku, ze kterého pochází černý i zelený čaj. Zvláštností je způsob jeho sklizně, zpracování a tím dané jeho typicky jemné aroma.
To nejlepší z čaje – bílý čaj
Sklízí se mladé výhonky s ještě neotevřenými listovými pupeny nebo poupata samotná. Na spodní straně lístků čajovníku jsou jemné chloupky, které po zaschnutí vypadají jako jemné bílé chmýří. A to právě dalo tomuto čaji jeho název. Někdy se dokonce tyto výhonky a poupata chrání před slunečním svitem, aby se zabránilo tvorbě chlorofylu a rostlina si zachovala co nejsvětlejší barvu. Po sklizni se poupata napařují, aby se zabránilo kvašení, a poté se suší.
Kromě toho, že je o poznání dražší než jeho zelený a černý příbuzný, je tento druh čaje cennější pro svůj vyšší obsah antioxidantů oproti černému i zelenému čaji. Navíc si díky způsobu sklizně zachovává stejný obsah katechinů jako mají čerstvé čajové lístky. Posiluje tedy obranyschopnost organizmu nejen proti nádorovému bujení, ale i proti nachlazení, chřipce a přiměřeně stimuluje i mozek.
