Asertivitou proti „škodičům“

Asertivní chování je definováno jako způsob komunikace, při kterém přiměřeně a přímo vyjadřujeme své pocity a názory, aniž bychom se dotýkali práv či citů druhých lidí. Jednoduše řečeno, asertivní jednání je vlastně forma slušného chování v komunikaci. Jenže kdyby takhle jednali všichni, v podstatě bychom neměli s druhými lidmi žádné problémy…

Tak to ovšem bohužel není. Asertivní jednání je jen málokomu vrozeno a vštípeno výchovnou morálkou, svoji roli hraje i náš temperament, výchova, velikost našeho ega, styl života, jaký vedeme… mnoho faktorů, které způsobí, že například ten, kdo žije v neustálém stresu z existenční nejistoty, v komunitě k sobě vzájemně „sprostě“ se chovajících lidí, je deprimován nezaměstnaností či neoplývá empatií k ostatním, nemívá sílu k asertivnímu jednání.

Stejně tak můžete jen těžko očekávat asertivní jednání od někoho, jehož ego a sebevědomí je postaveno až v nebeských výšinách.

V našem pracovním i rodinném životě se nejčastěji potýkáme se třemi základními „problematickými“ typy lidí. Zkuste na ně vyzrát, aniž byste se hádali, nebo se jejich chováním nechali zmanipulovat.

Obětní beránek

Nemusí působit ve svém okolí rozruch, přesto je s ním problém vyjít. Má sklony stylizovat se do role obětního beránka, v jednom však má jasno. Za všechny jeho problémy může okolí – buď konkrétně vy, nebo někdo jiný. Žije v podstatě nešťastný život a na štěstí nemá nárok, protože to svoje obětoval buď vám nebo okolí…

Řešení? Nenechte se citově vydírat – je to dospělý člověk, který musí být sám zodpovědný za svůj život a pokud takovému člověku podléháte, věřte, že to není soucit na pravém místě. Každý je zodpovědný za svůj vlastní život, nikoliv za život ostatních dospělých lidí.

Snědl všechnu moudrost

A umí to dát najevo. Všechno ví nejlépe a jeho rozhodnutí je nejen jediné správné, ale také jediné možné. Samozřejmě vše provádí ve vašem nejlepším zájmu… Nejhorší varianta matky, otce, tchýně nebo šéfa!

Řešení? Kdepak vaše dobro, jen trapné uspokojení jeho vnitřně nejistého ega. Tady se uplatní jen jedna možnost. Zdá se to nemožné, ale oponujte mu, ovšem ne příliš dlouho. Výměna názorů by byla stále psychicky náročnější. Jste-li o svém rozhodnutí přesvědčeni, oznamte jej a komunikaci ukončete například v zájmu jiných důležitějších aktivit („promiň mami, pálí se mi v troubě koláč…“)

Povídálek

Tak tohle je snad nejhorší v podobě pohodlně usazené tchýně nebo nedejbože nové kolegyně. Únavné a po čase vrcholně rozčilující – vodopád „nadmíru zajímavých témat“, osobních problémů, žabomyších válek sousedů u nich v domě, rozebírání televizních seriálů a podobných děsně důležitých věcí. Možná to nevadí někde u kávy v kavárně a přivítáme to za dlouhých zimních večerů, ale v práci to rozhodně není košér.

Řešení? Pokud budete svému komunikačnímu partnerovi tento zlozvyk trpět, stavíte se do role oběti, což rozhodně není asertivní. Jak slušně odmítnout nadšeně povídající tchýni či kolegyni? Kolegyni řekněte, že je to zajímavé a že by bylo fajn po práci zajít na kafe a probrat to, teď však nevíte, co dřív… Tchýni se v deset večer slušně omluvte, že jste unavená, nebo v jinou hodinu musíte něco neodkladně udělat, někam jet, něco zařídit a slibte jí, že si to dopovídáte jindy…