Ani 300 km nepokazí vztah…

Nazdárek René, 29.10. jsi mi odpovídal na můj dotaz, problém s klukem se kterým jsem si psala a dělilo nás téměř 300km. Řekl jsi mi, že kdo se bojí nesmí do lesa a mám zkusít se s ním sejít, buď do dopadně nebo ne. Následně na to začátkem listopadu jsem se sešli nezávazně v Praze, neutrální místo. A to nás neuvěřitelně posunulo vpřed. I přes ten fakt, že nás dělí stovky kilometrů se vídáme co nejčastěji, snažíme se alespoň 1x za 14 dní, na víkedy. Jsem štastná, nevím jestli můžu říct,že jsem zamilovaná….to co cítím k němu jsme snad ještě nidky necítila, můžu mu říct cokoliv je jako nejlepší přítela zároveň když ho políbím,tak je to…krásný….je tak pozorný, milý, rozumíme si stejně jako,když jsem si jenom psali. Touhle zprávou jsem si chtěla vlastně poděkovat, za podporu =) Všichni mne odrazovali, že je ho šílenost, dálka…. Díky P.S. jen doufám,že nemám nasazené růžové brýle =D Markéta