ANATOMIE LÁSKY On a Ona v úzkých

ONA

No dobrá, nedá se mluvit o tom, že by večer proběhl právě nejlépe. Po odpolední hádce ve vás přetrvává napětí a také On je podrážděný. Jste smutná. Nicméně si říkáte, že je potřeba jednat, protože jinak… Raději na to nemyslet. Když přijdete do ložnice, je On stále ještě v koupelně. Matně se rozpomínáte na slova své přítelkyně, že v zoufalých situacích vždycky ještě zbývá černé noční prádlo a vodka. Až k vodce byste dnes večer už nesáhla, ale černé prádlo? Proč ne? Krajková podprsenka a podvazkový pás, to bude působit!

ON

Vstupujete do ložnice. Zdá se, že Ona už spí. Tím lépe, nemáte ani pomyšlení na cokoliv dalšího, a zvlášť ne na nekonečné rozhovory v posteli, které má Ona tak ráda. Říká tomu důvěrnosti. No dobrá. Co se důvěrností týče, uvidíme. Zhasnete a pod dekou… Nechce se vám věřit tomu, co jste nahmatal. Ta koketa si vzala podvazkový pás a podprsenku. I když děláte, jako kdybyste se jí nedotýkal, rozbuší se vám srdce. Cítíte dokonce erekci. Přitisknete se k ní a sevřete do náruče její teplé tělo. Vaše starosti jsou už pryč. Brání se vašemu sevření, ale nakonec vám dovolí polibek a poprosí vás, abyste zapálil svíčku. Hraje si tak trochu na nedotknutelnou pannu a musíte si přiznat, že to na vás platí. Líbí se vám, že ji musíte vždycky dobývat, jako kdyby to bylo poprvé.

ONA

Cítíte jeho ruce na svém těle a dodává vám to jistoty. Vaše taktika zabrala. Pomalu se uvolňujete. V podstatě to nebylo ani tak těžké, pár síťovaných punčoch a hra je rozehrána. Cítíte jeho ruce a chce se vám přitisknout se k němu. Cítíte ho na hrudníku, který se chvěje a je plný vzrušení. Otíráte se o něho a unyle se poddáváte. Problém je, že se vždycky soustředí jen na vaše pohlaví a prsa. Svírá vám bradavky, ale vy ještě nejste připravena. Přesto se pokoušíte hrát jeho hru a doufáte, že to přijde, ale ono to nepřichází. Čím je muž vzrušenější, tím je vám to lhostejnější. Po nějaké době vás to začne znervózňovat. Čím dál tím víc se cítíte jako předmět, jako hračka, která je tu jen k tomu, aby mu udělala radost.

ON

Šlo to všechno tak dobře. Bylo to tak vzrušující. Jen kdyby to zase nezačala komplikovat: „Mazli se se mnou. Dotýkej se mě. Na zádech, v pase, na stehnech, na ramenou. Potřebuju trochu něžnosti. Potřebuju trochu romantiky.“
Romantika! Zase ta velká slova. Pořád se jí zdá, že nejste dost romantický, že jdete příliš rychle na věc. Vaši mužskou pýchu to raní jako prásknutí bičem. Popravdě řečeno, její smysl pro romantiku vůbec nechápete. Když po ní zatoužíte, je to „oplzlost“, a když ji pro změnu nechcete, jedná se podle ní o „problém“ ve vašem vztahu. Nedávno večer, když jste se vraceli domů po tom, co jste společně trochu popili s přáteli, pokusil jste se obejmout ji pod hvězdami. Podle vás by se těžko našlo něco romantičtějšího. Nechtěl jste se milovat na ulici, chtěl jste si s ní jen zahrát na dvě dospívající děti. A také tam vám řekla, že myslíte pořád jenom na to samé. Druhý den se omluvila, že prý měla moc starostí v práci. Ale vy jste čím dál tím zmatenější. Copak romantika znamená, že byste snad vůbec neměl mít erekci, když ji objímáte? Ale vy přece takový nejste a ona to musí jednoho dne pochopit. S bručením se k ní otočíte zády a zhasnete svíčku.

ONA

Zase jste v pěkné bryndě. Teď je na místě to přiznat. Chtěla jste všechno urovnat, ale ono se to jenom zhoršilo. V podprsence a podvazkovém pásu se cítíte směšná, a tak je ze sebe rychle strháváte, jen abyste ho tím co nejvíc rušila. Je snad tak těžké pochopit, že máte ráda něhu? Neumí snad pochopit, že máte ráda, když vás dobývá pomalu, touží po vás a pomalu se domýšlí, co se vám líbí? Neznamená to, že se nerada milujete, ale jde vám o to, jak. Všechno je v tom způsobu. Sex pro sex vás nezajímá. Ale sex s laskáním a něžnými slovy, to je něco jiného!
Hm, už se zas do toho dal! Muži nemají žádnou hrdost. Jak je jednou něco rozruší, nevědí, kdy přestat. Zase vám hladí prsa. Nikdy to snad nepochopí. Přece nebudete podávat žalobu na sexuální zneužívání proti vlastnímu partnerovi. Necháte ho, aby pokračoval, ale jste úplně mimo. Jeho tělo se o vás otírá a hlas vám sípe do ucha: „Miláčku, mazlíčku.“ Všechno vám připadá čím dál tím grotesknější. Když ho okamžitě nezastavíte, budete mít za pět minut pocit, že vás znásilnil.
Najednou se vztyčíte a rozsvítíte světlo. Nesmlouvavým hlasem prohlásíte: „V životě už pro tebe nebudu žádný mazlíček.“

ON

No to je tedy vrchol. Odpovídáte jí stejným tónem. Nebude už sice žádný „mazlíček“, ale ani žádné mazlení. Máte už toho dost, aby se s vámi pořád jenom manipulovalo. Ona se nikdy nezačne mazlit první. Nikdy nepřijde s tím, že byste se mohli milovat. Vždycky je to na vás. Ale teď už toho bylo dost. Od nynějška bude muset udělat první krok ona. Ona bude muset vytušit, co se ve vás děje. Když si myslí, že je to tak snadné, nechat se pořád odmítat a pořád se znovu vzrušovat. No dobrá. Vezmete si volno od erotiky, volno od romantiky, volno ode všeho. Teď to všechno bude řídit ona.
Uprostřed těchto úvah máte najednou pocit, jako kdyby se ve vás ozýval hlas vašeho otce. Máte chuť zařvat, jak vám to celé připomíná rodiče. Stejné napětí, stejné ticho, stejné problémy. Stejná únava jeho ženy a vaší matky, stejně neuspokojené touhy u otce i u vás. Je to vůbec možné? Sexuální revoluce už snad proběhla, ale problémy zůstávají stále stejné. Zmlknete a zhasnete. Hledáte ve tmě její ruku, ale ona se odtáhne. Je úplně ztuhlá. Vaše slova se jí musela dotknout. Ležíte dál natažený s očima upřenýma do tmy, neschopný cokoliv vyslovit a čekáte, až to přejde.

ONA

Víte, že leží vedle vás s očima otevřenýma do tmy. Víte, že se vás snaží dotknout, aby se uklidnil. Ale vy už nemůžete dál, cítíte se tak nepochopená. Zdá se vám, že do toho tolik dáváte. Děláte pro něho všechno, všechno pro to, aby měl příjemný život. Nasloucháte všem jeho potřebám. Nemohl by k vám být něžnější? Žádáte snad po něm příliš?
Jako byste slyšela svou matku: „Všichni muži jsou prasata.“ Není to tak docela pravda, ale moc se to od ní neliší. Bude to snad takhle pořád? Budete snad jako ona dlouho čekat a nakonec se s tím smíříte? To by bylo příliš hloupé. Na pokraji zoufalství si říkáte, že to není nic vážného. Ale to, co se mezi vámi dvěma děje, vás tolik tíží. Vypadá to, jako byste se nikdy spolu nesešli na stejném místě a ve stejném čase.

UTÍKEJ PŘEDE MNOU, BUDU TĚ SLEDOVAT! SLEDUJ MĚ, UTEČI TI!

Já vím, já vím… Jsou také jiné scénáře. Je pořád tak milý a něžný, tulí se k vám jako chlapeček k mamince. Přijímá vaše něžnosti, ale erekce pořád žádná. A nikdy nebude. Zdá se vám, že je to proto, že už nejste nejmladší, ale kdybyste třeba byla topmodelka, nebylo by to o nic lepší. Ve skutečnosti je to tak, že mu naháníte strach, a on neví proč.

Já vím, já vím… Je tu i další scénář. Mezi ní a vámi to po sexuální stránce funguje dobře. Problém však je, že to je to jediné, co mezi vámi funguje. Vymýšlíte si nejrůznější něžnosti. Ona si také vymýšlí něžnosti. Vymýšlíte si detaily, které vzrušují. Ona si také vymýšlí detaily, které vzrušují. Ráda se pro vás hezky obléká a ráda se pro vás i svléká. Po této stránce je všechno v pořádku. Jakmile však chcete řešit nějaký problém, ocitáte se ve slepé uličce. Když pronesete nějakou nešťastnou poznámku, ona má hned pocit, že na ni útočíte. Cítí se provinile a uzavře se. Nebo vás obviní a zahrne výčitkami. Najednou už to není žena, ale malá holčička. Marně jí vysvětlujete, jak to chodí v komunikaci mezi dvěma odpovědnými lidmi, marně jí říkáte, že jde o to trochu racionálně, logicky a souvisle myslet. Vůbec nic se tím nezmění. Nakonec ji při vší své velké moudrosti, se všemi svými diplomy a s veškerou znalostí psychologie začnete obviňovat ze všech špatností světa. A ona vám odpoví, že takhle se přece nekomunikuje, že mezi dvěma odpovědnými lidmi…

Ona se přibližuje k němu a On se rozčílí. Ona se k němu otočí zády a On jde za ní. On si ji drží od těla, ale když mu Ona pohrozí, že odejde, On ji k sobě přitáhne. Utíkej přede mnou, budu tě sledovat. Sleduj mě, uteču ti. Vzdálenost mezi nimi zůstává stále stejná. Nikdy se nesejdou. Dělají všechno možné, aby si udržovali tuto vzdálenost, protože jsou na nevědomé úrovni příliš propojeni. Síť projekcí a očekávání, kterou mezi sebou neustále nevědomky spřádají, brání skutečné komunikaci. Jejich teritoria se prostupují a to je pravým důvodem války. Bojují nejenom, aby se dozvěděli, „kdo slouží a kdo je obsluhován“, ale jednoduše proto, aby se dozvěděli, „kdo je kdo“.

Dalo by se konstatovat, že k tomu mají důvod. Chce-li se člověk rozloučit s dědictvím minulosti a vytvořit se svým partnerem životaschopnou dvojici, v níž budou žít dvě individuality, musí se každý z partnerů diferencovat a uvědomit si sám sebe. A pro toto sebeuvědomění jsou výbornou příležitostí drobné rozmíšky každodenního života ve dvou.

V pozitivním slova smyslu umožní hledání rozdílů mezi partnery lepší soužití, a tudíž ho můžeme chápat jako boj o lásku. Ona i On v něm postupně nalézají rovnost a komplementaritu svých rolí. Je však také pravda, že když se jim nepodaří zvládnout napětí, které mezi nimi je, může je tento boj vzdálit nadobro.

Tyto rozmíšky v podstatě vracejí každého a každou k tomu, co v nich provokuje ten druhý. Tady začíná sebepoznání. Naše reakce totiž nepatří druhým, ale jsou vlastní jenom nám. Emoce, myšlenky a city, ať už negativní, nebo pozitivní, které v nás vyvolávají partneři, odhalují, jací jsme, a nevíme o tom. Toto sebepoznání připravuje půdu k vědomému spojení v lásce, v níž každý opustí své zbraně a svou moc, aby vyzkoušel jednotu. Ponořme se tedy do tohoto světa opakování, které nám umožní, pokud ho dobře pochopíme, lépe poznat sebe i život.

Ukázka z knihy ANATOMIE LÁSKY nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci