Tento článek je svojí třetí verzí. Ta první byla negativní – o tom že od 1. 1. se zázraky nedějí. Ta druhá byla patetická – o tom, že bych dala přednost lásce před prací! A ta třetí vznikla včera ve vlaku, kde jsem se spíš než do krajiny dívala do blba.
Najednou si však ke mně přisedl pan průvodčí a začal se se mnou bavit. Nejdříve to zkoušel přes mého psa Frídu, prý že ten jeho pes vlčák je úplně stejný jako můj labrador. Pak to zkoušel přes mé kotě Artura, že má taky kočku, bílou angorskou a že ta vypadá úplně stejně jako to moje kotě (Artur je černá pouliční směs.)
Nakonec jsem přišla na řadu já. Byla jsem zvědavá, jestli nebudu já malá zrzečka podobná jeho dlouhonohé blonďaté tetě či komu… Ale pan průvodčí byl kabrňák. Chytl mě za nohu a řekl: „Koukám, že taky nosíte kožený boty. Sáhněte si na moje.“ Já si tedy s dovolením sáhla, ale pořád jsem nic nechápala. Nevěděla jsem, jestli by nebylo vhodné říct něco jako že mi jeho boty připomínají boty mého bratrance… Pan průvodčí mě ale vyvedl z omylu. Řekl mi, že mám ty boty pěkně blbě naimpregnovaný a že on si je impregnuje krémem, který se prodává v bílé krabičce s jetelem (300 g za 200,- Kč). A že nashledanou a šťastnou cestu.
Rozesmálo mě to a došlo mi, že ten nový rok pěkně začal. Humorem. A to je vlastně i moje jediné předsevzetí – brát vše s humorem. I průšvihy! A ještě do toho předsevzetí patří mít víc času na Mariku, Magdu, Báru, Sylvu, Dorku, Evičku, Lidušku a Jáninku. Jsou to mé přítelkyně, kamarádky, a tím, jak jsem to teď napsala a uviděla ta jména na papíře, mi došlo, že se mám dobře. Mám přátele a není jich málo.
Přeji vám ať je tento rok krásný, ať máte čas na lásku, přátele a tím pádem i sami na sebe. Hýčkejte se navzájem, ať se MÁTE.
Vaše Verča
PS: Jo a ráda bych vám na sebe prozradila, že velmi podléhám horoskopům, kartám a všemu co je mezi nebem a zemí. Takže věřím astrologům, kteří se shodují, že letošní rok bude dobrý.
PPS: Mám svého Anděla.
