Po sto letech houževnatých snah o emancipaci jsme coby ženy dosáhly mnohého: nosíme kalhoty, máme stejné šance na vzdělání jako muži, stáváme se manažerkami velkých firem, působíme v politice. Pořád ale platíme za „slabší pohlaví“, které se snadno stane terčem útoku mužských agresorů. Muž je od přírody silnější, a tak je to vždy žena, která se musí chránit. Chlap, napadený ženou, je v očích společnosti v podstatě bačkora.
Jenomže se vžijte do kůže takového muže, na kterého manželka vztáhne ruku. Bude-li se bránit a ránu jí vrátí, bude ihned obviněn z domácího násilí on. Bez ohledu na to, že potyčku začala žena. Navíc spousta mužů nemá agresivitu vůči ženám v povaze a na příslušnici ženského pohlaví by ruku nikdy ze zásady nevztáhli. Zvláště, přihlížejí-li hádce děti.
„Manželka mi nadávala, házela po mně talíře před očima našeho syna. Když jsem protestoval, strkala do mě a fackovala mě. Nikdy nevztáhla ruku na syna, ale stačilo, že byl pokaždé celý vystrašený. Schovával se ve svém pokojíčku,“ vylíčil nepříjemnou zkušenost 22letý Geoff z Velké Británie s tím, že mu stud nedovolil svěřit se s problémem rodině a kamarádům. Teprve po třech letech zasáhla jeho matka, která si všimla modřiny v jeho obličeji. Protože sama zamlada čelila násilí ze strany manžela, věděla, kam se obrátit.
Násilí ze strany přítelkyně zažil i 37letý Steve z britského Essexu. „Zakázala mi stýkat se s přáteli a rodinou, večer jsem nesměl vyjít z domu, jinak bylo zle. Zato ona sama zmizela na celou noc do hospody a vracela se opilá. Potom mě zahrnula nadávkami, říkala, že jsem k ničemu, a bila mě,“ vypráví Steve. Když už chtěl přítelkyni opustit, svěřila se mu, že je v jiném stavu. Chvíli sekala dobrotu, ale po porodu se všechno vrátilo do starých kolejí.
Protože byl dům napsaný na její jméno, Steve neměl, kam jít. Obrátil se na sociální úřad, aby našel pro sebe a novorozenou holčičku azyl, ale nevěřili mu. „Kdyby tam přišla ženská s monoklem, okamžitě by se jí někdo ujal. Ale když vidí urostlého chlapa, co si o něm pomyslí?“ Nakonec mu pomohlo krizové centrum, poskytující dočasné bydlení týraným otcům s dětmi. Přítelkyně byla obviněna z pokusu o ublížení na zdraví.
Podobných center je v Británii asi dvacítka, zatímco týrané ženy si mohou vybrat ze 7000 útočišť. Muž se přitom podle statistik stává obětí domácího násilí až ve 40 procentech případů! Fenoménem se v současné době zabývají také instituce v Čechách – například Bílý kruh bezpečí pomáhá obětem násilí bez ohledu na to, zda jde o muže či ženy.
Co z toho vyplývá? Nic není černobílé. Nebuďme lhostejní k násilí, ať fyzickému či psychickému, ať už přichází ze strany silného nebo slabého pohlaví. Jako ženy máme ve společnosti čím dál silnější pozici a pokud chceme stoprocentní rovnoprávnost, měly bychom chránit muže, stejně jako oni chrání nás.
