Jakási sexuoložka tam probírala rozdíly mužského a ženského uspokojování a těžkosti i lehkosti dosáhnutí orgasmu. Hodně při tom mluvila o ženské vzrušivosti, která na rozdíl od té mužské leckdy může být velmi problematická.
Říkala, jak pomohla několika svým klientkám radou, aby při milování s partnerem ve svých představách prožívaly něco hodně vzrušujícího, aby popustily uzdu své fantazii. Jejich vztah i chuť k sexu se prý hodně zlepšil. Manžel z toho byl jako u vytržení. Rozčiloval se, co prý je to za krávu, že poradí ženský takový nesmysl.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že to některým ženám pomáhá, aby vůbec dosáhly vyvrcholení, ale on si vedl svou. Nakonec debatu ukončil nesmyslným prohlášením, že kdyby přišel na to, že u sexu myslím na někoho jiného, považoval by to za nevěru a mezi námi by byl konec.
Nechápala jsem ho, ale do dalších sporů na toto téma jsem se nepouštěla. Opravdu jsou všichni muži tak nabubřelí? Opravdu si myslí, že my ženy máme v hlavě jen je? Že nemáme sexuální fantazii? Myslí si, že když oni hladově čučí do pornografických časopisů, my nemůžeme?
Samozřejmě že i já mám své představy, se kterými se manželovi samozřejmě nesvěřuji. Jenže bez nich bych leckdy orgasmu nedosáhla. Ač jsem měla sto chutí vmést mu do tváře, že bez imaginárních pomocníků by mě kolikrát neuspokojil, nechala jsem to být. Nechci dráždit jeho nabubřelé ego.
Také máte takové partnery? Nebo je tak strašně ješitný jen ten můj?
Foto zdroj: profimedia.cz