Což o to, zručnou ruku, to já mám a myslím, že to Zbyněk už dávno věděl. Ale tentokrát jsem se rozhodla, že mu ukážu ještě něco jiného, co moje zručná ruka dovede. Rozhodla jsem si zahrát na dominu a užít si náš sex trošku jinak než obvykle. Oblékla jsem si bílou košili, upnutou černou sukni, silonky, vysoké kozačky na pořádně vysokém kramflíku, vlasy svázala do uzlu a na nos nasadila brýle. Černé hranaté obroučky brýlí mi dodávaly vzhledu přísné profesorky matematiky a já doufala, že touhle scénkou u Zbyňka rozhodně zaboduji. Možná snil o tom, jak ho jednou skolím jako vášnivá Amazonka, ale já zatím připravila tohle překvapení. To jsem ještě netušila, jak to všechno dopadne.
Když jsem se mu takhle ukázala, určitě to nečekal, ale za chvíli jsem v jeho očích pozorovala, tu známou jiskru, to napětí z očekávání věcí příštích. Určitě si mě teď už představuje oblečenou jen do těch brýlí, možná ještě tak vysokých kozaček, ale určitě netuší, co schovávám za zády v ruce. Když to vzduchem pěkně zasvištělo, zjistil, že jsem si na něj přichystala bičík.
Můj první příkaz zněl jednoznačně: „Tak teď se hezky svlíkni a budeš pěkně poslušný! Věci si slož do komínku. A pořádně, ať tě nemusím trestat!“. A pro jistotu jsem nechala prosvištět bičík těsně kolem jeho těla, aby věděl, co mu hrozí, když neposlechne. Přikázala jsem mu kleknout, natáhnout ruce před sebe a položila jsem mu na ně tu nejtlustší knihu, co jsem doma našla. „Jestli ji neudržíš, víš, co tě čeká – výprask. Tak si dávej bacha! “ Abych dodala svým slovům na dramatičnosti, zpřísnila jsem výrazně svůj tón hlasu. Udiveně se na mě podíval, a to neměl dělat! „Nezírej na mě tak! Ještě jednou a uvidíš, jak tě za to ztrestám. Jsi neposlušný žák. Říkala jsem, nedívat se mi do očí, to už si nepamatuješ?“
Ještě se bude chlapec divit. Ani zdaleka netuší, co ho ještě dneska čeká. Nějak mě to chytlo a hlavou se mi honila spousta nápadů, co bych mohla okamžitě na Zbyňkovi realizovat. Že by ve mně přece jen dřímala nějaká černá stránka mé dosud neodhalené sexuality?
Zbyněk znovu zvedl hlavu, aby se na mě podíval. Bez rozmyslu dostal ode mě výprask. Knihu jsem mu z rukou odebrala a donutila ho, aby ji sevřel v ústech. Ruce jsem mu zkřížila za zády a svázala předem připravenou kravatou. Nestačil zírat. Pak jsem mu přikázala, ať si klekne ke konferenčnímu stolku. Byl tak akorát, abych mohla tím svým bičíkem nadzvednout jeho koule, ty se teď pěkně zchladí, na tom skleněném povrchu. Ruce měl svázané, v ústech knihu, koule na stole a já se chystala na ten konferák, že mu je trošku „pomačkám“ těma svýma kozačkami, ale najednou rána. Kniha letí ze Zbyňkových úst na zem. „Zjemni, nebo víš co, radši přestaň! Tohle se ti nějak vymklo“ vypadlo ze Zbyňkových úst a můj první a poslední experiment v téhle oblasti skončil. A nejen experiment, ale i náš vztah. Už přes rok se se Zbyňkem nevídáme.
Foto zdroj: profimedia.cz
