Erotický román na pokračování: Smlouva s ďáblem – 1.díl

Knihy plné erotiky jsou v posledních měsících těmi nejprodávanějšími. A i když se mnozí tváří jako puritáni a tvrdí, že takovou knihu by nikdy nečetli, opak je pravdou. Odněkud se ten obří náklad a následné zisky musí brát. A protože jdeme s dobou, připravili jsme pro vás takový román plný vášně, lásky a erotiky na pokračování. Bavte se!

Déšť bubnoval do střešního okna pravidelně a už protivně dlouho. Stála jsem se zakloněnou hlavou a sledovala, jak jednotlivé kapky dopadají na sklo. Přemýšlela jsem, co budu dnes večer dělat. Další volný víkend přede mnou a já nemám žádný plán. Nic, co bych mohla dělat, nikoho, s kým bych mohla vyrazit na mejdan nebo alespoň do pitomého kina. Jestli se mi něco vyhýbalo ohromným obloukem, pak to byla láska. Co naplat, že jsem ve svém životě dosáhla všech svých snů, když jsem nenašla lásku? Věděla jsem, že by měla být vděčná za svou vysněnou kariéru módní návrhářky, která začíná být úspěšná nejen u nás, ale i v cizině. Věděla jsem, že bych měla být vděčná za luxusní podkrovní byt v centru Prahy i za to, že jsem krásná, obletovaná a sexy. Měla bych projevit mnohem více vděčnosti za to, že můžu cestovat a užívat si života jako hvězdy z filmového plátna. Ale já bych dala cokoliv za to, poznat muže svých snů. Poznat lásku jako z románu. Najít muže, který mi přinese snídani do postele a aniž by mě nechal jen ochutnat, divoce se mě zmocní a pomiluje se se mnou.

Sledovala jsem vodu stékající po okně a představovala si samu sebe v náručí modrookého svalovce s bujnou hřívou hnědých vlasů. Představovala jsem si, jak mu rukama přejíždím po svalnatém těle a nechávám se hladit přes tenoučkou látku dokonale dráždivého spodního prádla. Cítila jsem na svém těle jeho drsnou ruku, jak hladí mé touhou naběhlé bradavky. Nechala jsem se líbat a nebránila se ani, když mi drze rukou zajel mezi nohy a plenil mou štěrbinku, až jsem sotva popadala dech. Nechala jsem ho, ať mi roztáhne nohy a ponoří jazyk hluboko do mě. Užívala jsem si každičký dotek, hříšný, smyslný a zakázaný. Ve stejném okamžiku jako ve svých představách jsem zakřičela slastí v mohutném orgasmu.

Poplašeně jsem se rozhlédla kolem sebe, jako bych se bála, že mě při tom někdo sledoval. Byla jsem ještě rozechvělá touhou a jen velmi pomalu se moje vzrušená mysl vracela do reality. Bylo to tak skutečné. Stejně jako už tolikrát předtím.

„Potřebuju chlapa!“ zakroutila jsem hlavou, abych si konečně ujasnila myšlenky a rozhodla jsem se, že sama už dál rozhodně nebudu. Někoho si musím najít. I kdyby měl být jen na jednu noc. Potřebuji někoho ve svém náručí, někoho, kdo jmě zbaví stínů z minulosti, někoho, kdo mě zbaví té nekonečné a nikdy neutuchající touhy po naplnění. Musím se zbavit svých přeludů.

Rozhodnutí bylo dílem okamžiku. Dnes večer se vydám na lov. Páteční večer je přeci k lovu jako stvořený. Všichni vyrážejí do ulic, do klubů a za zábavou. Všichni vyrážejí na lov. Tak proč ne jednou i já? Okamžitě jsem zasunula červíka pochybností, který mě uvnitř nahlodával a tvrdil, že jsem na podobné úlety už trochu stará, kamsi do nejtemnější části své mysli a šla jsem si dát sprchu. Horká voda mé tělo nezchladila, ba naopak. Při představě, že bych už dnes večer mohla mít žhavý sex, jsem byla vzrušená nadoraz. Poddala jsem se své touze, koneckonců sprcha k tomu byla naprosto vhodným místem. Už jsem to měla naučené. Už jsem věděla, kam přesně namířit proud vody, abych dosáhla vyvrcholení co nejrychleji. Jakmile odezněly poslední dozvuky slasti, zaplavila mě vlna studu. Připadala jsem si jako nějaká nymfomanka. Jako někdo, kdo si bez sexu nedokáže představit jeden jediný den. I když jsem moc dobře věděla, že to tak není. Skrývala jsem před celým světem a i sama před sebou tajemství, které rozhodně nehodlám pustit na povrch. Už nikdy. Takovou chybu už znovu neudělám.

Důkladně jsem si vytřela tělo do ručníku a namazala se voňavým tělovým mlékem s vůní lilií. Rukou jsem setřela zrcadlo a prohlédla si důkladně svůj odraz v zrcadle. Z odrazu se na mě dívaly přemýšlivé tmavě hnědé oči, které teď, když den pomalu ustupoval noci, vypadaly jako uhlově černé. Kaštanově hnědé dlouhé vlasy se mi kroutily kolem obličeje jako hadi a už jen představa, že si je budu muset upravit do nějaké přijatelné podoby, mě popouzela. Ušklíbla jsem se a obraz v zrcadle mi vrátil stejně. Věděla jsem, že muže přitahuju, že jim připadám krásná. Muži obdivovali mé plné rty i smyslný pohled. Líbily se jim moje rozverné ďolíčky ve tváři, které se objevily, kdykoliv jsem se jen trochu pousmála. Dokázala jsem je svést pohledem. Jenže to nebyli ti správní muži. Věděla jsem naprosto přesně, koho potřebuji a rozhodla jsem se, že už nebudu déle čekat. Je na čase přijmout sebe sama a přiznat si, že do té doby nebudu šťastná. Sáhla jsem po své kosmetické taštičce. Důkladně si rozetřela make-up v odstínu svěží broskve, upravila si obočí a dokonale vystínovala víčka. Pak už zbývalo jen tužkou vykroužit oční linky a přelíznout řasy mascarou. Nehrála jsem si na konkubínu, takže žhavé rudé rtěnky nebyly součástí mé kosmetické výbavy. Chtěla svádět, takže jsem použila jemnou růž s vysokým leskem. Rozverně jsem na sebe mrkla do zrcadla a poslala si vzdušný polibek. Je čas vyrazit.

Mé černé lodičky na vysokém podpatku klapaly směrem k výtahu. V zrcadle vedle něj jsem znovu zkontrolovala, jak vypadám a se svým vzhledem jsem byla nadmíru spokojená. Bujný dekolt jsem uvěznila v těsných černých šatech ve tvaru áčka a smyslnost jsem přiživila krajkovým bolerkem. Dlouhé vlasy jsem stáhla do přísného uzlu a strohost účesu zjemnila několika lokýnkami, které jsem nechala volně viset podél obličeje. Byla jsem tak zaujata sama sebou, že náhlé otevření výtahových dveří mě vyděsilo. A co víc, nebyla jsem sama. Z výtahu mě sjížděl pohledem ten nejsmyslnější a nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla. Zalapala jsem po dechu. ON? Jak je to možné?

„Jedete dolu?“ zeptal se známý neznámý a hlavou mi pokývnul na pozdrav.

„Och, ano samozřejmě,“ vzpamatovala jsem se a pokývnutí mu vrátila. Nepřemýšlela jsem nad tím, jak to že se objevil v posledním patře ve výtahu a ptá se, jestli jede domů. Mojí mysl dokonale zaměstnával jeho dokonalý vzhled. Byl o dvě hlavy vyšší než já, takže když jsem si ho chtěla prohlédnout, musela jsem se pořádně zaklonit. Ale stálo to za to. Jeho aristokratické rysy působily mužně a ostře řezaná tvář nenechávala nikoho na pochybách, že tento muž má moc. Při pohledu do jeho očí jsem se utápěla v hlubokém oceánu modři a jeho rty byly tak plné a smyslné, že jsem měla chuť se k nim přisát. Putovala jsem pohledem přes dokonale vypracovaný hrudník, na boky a vyboulené kalhoty, které skrývaly cosi hodně velikého až po dokonale naleštěné polobotky. Kolem něj se šířila nádherná vůně santalového dřeva a pižma. Vypadal fantasticky.

Ani on si neodpustil zevrubnou prohlídku mého zevnějšku. O něco déle se svým pohledem zastavil na mém dekoltu a moje tělo mě okamžitě zradilo. Bradavky se vztyčily a já jen doufala, že to není vidět. Pocítila jsem záchvěv touhy ve slabinách, a kdyby výtah nesjel do přízemí, možná bych se na něj vrhla. Jsem vážně zralá na psychiatra.

„Rád jsem vás poznal, myslím, že se nevidíme naposledy,“ pozdravil s úšklebkem a dal mi přednost ve dveřích. Neodpověděla jsem. Jedno vím jistě, s ním se rozhodně potkat znovu nechci. Všechny mé smysly mě varovaly. Je nádherný, je vzrušující a je neskutečně nebezpečný. Je to on. Ten, kterého jsem vídala ve svých snech. Mé prokletí….

Foto: profimedia.cz
2.9.2013 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist