Femina.cz » Šeptem » O sexu » Třetí orientace – ano či ne?

Třetí orientace – ano či ne?

Třetí orientace – ano či ne?

Šeptem: O sexu | autor: Vanesa Meyer | vydáno 10. 10. 2013

Dlouhodobě získávané údaje o sexuální orientaci lidí ukazují na to, že rozlišení mezi lesbismem a bisexualitou je spíše otázka míry než podstaty. Bisexuální ženy mají zkrátka větší míru proměnlivosti nebo nevyhraněnosti, což v podstatě znamená, že milují na člověku jeho (nebo její) osobnost, nikoli pohlaví. Je tedy docela dobře možné, že se stejnou měrou zamilovávají jak do žen, tak do mužů.

Což však v žádném případě nelze ztotožňovat s nestabilitou v partnerských vztazích. Bisexuání ženy podrobené jistému dlouhodobému výzkumu potvrdily, že jsou ve svém vztahu výhradně monogamní, a to i v případě, že je třeba momentálně fyzicky přitahuje osoba jiného pohlaví, než se kterou jsou v aktuálním svazku. Pro někoho možná překvapující zjištění, pro někoho zcela odpovídající závěr. 

Ať tomu chceme nebo nechceme věřit, proměnlivost sexuální orientace je jev mnohem běžnější než její stabilita. Tyto změny nelze připsat ani na konto sociálním nebo vývojovým vlivům. Nemůže za ně tedy ani duševní nezralost či takzvaný strach ze stigmatizace. 

Mylná sms

Mylná sms

Stává se to i vám? Omylem odešlete smsku někomu komu nepatří? Anebo dostanete sms od někoho omyle...

Změny u žen jsou vždy spíše reakcemi na jejich měnící se osobní zkušenosti. Velmi často ženy, které se původně označovaly za heterosexuální a u nichž se posléze objevila nová identifikace, udávaly jako důvod své orientace kontakt s muži v posledních dvou letech. Stejné důvody byly platné i pro 2/3 leseb, kdy se začaly hlásit ke skupině bisexuálek. A nakonec i soužití a sexuální zkušenost žen se ženami v posledních dvou letech jejich života bylo důvodem pro původně bisexuální ženy, aby se posléze přihlásily k lesbické identitě. Zajímavé? Možná! Překvapující? Nikoli. Je to spíš logické, že ženy samy označují svou sexuální identitu podle nejvíce odpovídajícího vzorce jejich chování. 

A pak je tu ještě další zajímavé zjištění.  Se vzrůstajícím věkem postupně narůstá rozdíl mezi poměrem stejnopohlavního a různopohlavního výběru. Z konkrétní studie skupiny žen vyplynulo, že tyto ženy v mladším věku, to je kolem 20 let, měly při několika po sobě jdoucích vztazích partnery jak opačného, tak stejného pohlaví. Po deseti letech už byla situace jiná, ženy měly monogamní vztahy, ve kterých se usadily a byly to vztahy výhradní, buď se ženou, nebo s mužem. 

Erotický román na pokračování: Smlouva s ďáblem - 5.díl

Erotický román na pokračování: Smlouva s ďáblem - 5.díl

Kdo je tajemný Josefínin host a co provedla Josefína s Terezou? Kdo je cizinec, který se objevil ...

Ale abychom neustále nepropíraly jen ženy a jejich sexuální specifika, zmíníme také něco o mužích. Vzpomínáte na Spartu? Už ve školních lavicích jsme se všichni dozvídali o tvrdé výchově mužů, bojovníků, kteří byli cvičeni do boje, do válečné vřavy a museli být utužení a zocelení pro boj s nepřítelem. Své tvrdosti a bojovnosti se učili ve spartanském vojsku od svých instruktorů, a jejich vzájemné vazby přirozeně vedly i k vazbám sexuálním. A tyto homosexuální vztahy byly v tehdejší společnosti naprosto tolerovány a dokonce i podporovány. Utužovaly totiž mezi budoucími bojovníky vzájemnou soudržnost. Takže tou dobou prakticky každý muž zahajoval svůj sexuální život s osobou stejného pohlaví, a to mnohem dříve, než byl ve třiceti letech uznán za plnoprávného občana a mohl založit klasicky vypadající rodinu se ženou a zplodit s ní děti. 

Takže bisexualitu bychom mohli možná zcela oprávněně nazvat flexibilitou, co myslíte? Nebo máte jiný názor? Napište nám. 

Foto zdroj: profimedia.cz

Další články z rubriky

Komentáře (1)

Datum Autor Nadpis
28. 10. 2013 XYZ Hrůza (reakcí: 0)
TOPlist