ŽENA

Pán Bůh zareagoval: „Ó, ty ruce nejsou problém. Jsou to ty tři páry očí, co matky musí mít.“ „A to je jen standardní model?“ ptal se anděl na tři páry očí. Pán Bůh
přikývl: „Hm, jedním párem oči vidí skrz zavřené dveře a ptají se dětí, co dělají i přesto, že to ví. Další pár vzadu na hlavě, aby viděl, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nemyslí, že to dokáže. No a třetí pár je vpředu na
hlavě. Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi vyjadřuje, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova.“ Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha: „Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do
zítřka, pak to dokončíš!“ „Ale to nemůžu!“ zaprotestoval Pán Bůh, „jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci. Ona už uzdravuje sama sebe, když je
nemocná, a dokáže živit rodinu, dostat devítileté dítě do vany!“

Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy: „Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane.“ „Je měkká,“ souhlasil Pán Bůh, „ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou. Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat nebo co úspěšně završit.“
„Bude schopná myslet?“ zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: „Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat.“ Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy. „Uuuups, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho.“ „To není promokání!“ namítl Pán Bůh, „to je slza.“ „Na co je slza?“ zeptal se anděl. Pán Bůh odpověděl: „Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti.“ Anděl byl ohromený. „Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno, pro ženy skutečně kouzelné. Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí
utrpení. Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost. Usmívají se, když chtějí křičet. Zpívají, když chtějí plakat. Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní. Perou se za všechno, čemu věří. Postaví se proti nepravosti. Neberou NE jako odpověď, když věří v lepší řešení. Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti. Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní. Milují nepodmínečně. Pláčí, když jejich děti excelují a radují se, když jsou jejich přátelé oceněni. Jejich srdce se lámou, když zemře přítel. Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné. I když
si myslí, že už jim žádná síla nezůstala. Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce.

Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů. Budou řídit, létat, chodit, běhat. Srdce ženy je to, co způsobuje že se svět otáčí. Ženy dělí mnohem víc než jen porod – nosí radost a naději. Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat.“