Úspěšné ženy: Markéta Vítková: Knihy si vydávám sama

Jak vás napadlo vytvořit úplně první knížku?
Úplně poprvé mě to napadlo už jako malou holku. Dostala jsem tehdy pod stromeček Pohádkový herbář, který si autorka i sama ilustrovala, a já jsem si řekla: „To by se mi také líbilo!“ Dlouho se nic nedělo. Až když jsem byla na mateřské, zase jsem si na ni vzpomněla.

Co vám ji připomnělo?
Při cestách do školky jsme si s nejstarším synem hodně povídali. A jednou pronesl: „Maminko, to by bylo, kdyby byla u nás v Sedlčanech velryba, viď!“ V hlavě se mi začal odvíjet celý příběh. A další přibývaly. Tak vznikla kniha O velrybě ze Sedlčan a později Překvapení skřítka Modrovouska a jiné pohádky z Hradce Králové.

A co bylo dál?
Zároveň s tím, jak jsem přemýšlela, o těchto příbězích, jsem objevila výzvu nakladatelství Rubico, že hledají autory svých knih. Nabídla jsem jim knihu o tvoření dárků s dětmi. Nápad se líbil. Nakonec vyšly obě knihy téměř současně.

Takže sepíšete příběhy a pak vymýšlíte ilustrace?
Napíšu text a nechám ho „uležet“. Když jich mám dost na knihu, začnu k nim kreslit a malovat ilustrace. Mezitím si nechám udělat korekturu textu. Také oslovím tiskárny, aby mi udělaly nabídku na grafické zpracování knihy a tisk. Mívám předem představu, jak by měla kniha vypadat. Tedy jaký by měl být typ papíru, vazby apod. Text s obrázky zasílám grafikovi. Postupně dolaďujeme a opravujeme. Grafik mi zpracuje i předsádky a desky knihy. Nejtěžším úkolem bývá sehnat na vydání knihy finance. Vydala jsem už dvě pohádkové knihy, u obou jsem pořádala křest. Nakonec zbývá hotovu a pokřtěnou knihu dostat ke čtenářům přes knižní distribuční síť.

Zkoušela jste spolupracovat s nakladatelstvím i na pohádkových knihách?
Jednomu nakladatelství se nápady na pohádky líbily, ale domluvili jsme se jen na otištění několika kapitol v časopise Informatorium 1 – 8. S dalším nakladatelstvím jsem měla rozjednanou spolupráci, ale nakonec z toho sešlo. Cesta přes nakladatelství mi přišla zdlouhavá a také obtížná, zvláště když nejsem profesionál, psaní knih není mým povoláním a je to jen můj koníček. Také si ji mohu udělat, jak chci já. Jsem svobodnější. Při zpracování první knihy o tvoření jsem například neměla téměř možnost ovlivnit podobu knihy, typ použitého písma, umístění obrázků a celkové ladění knihy. Což mě mrzelo, protože jsem o výsledné podobě knihy měla rozdílné představy.

Kolik stojí vydání jedné knihy? Kde sháníte finance?
Vydávání knih je finančně náročný koníček. Cena jednoho výtisku samozřejmě závisí na mnoha faktorech – od nákladu, typu použitého papíru, počtu stran v knize, počtu barevných stran až po náročnost na grafické zpracování. Kdo by chtěl mít detailnější představu, může si zkusit nechat vypočítat cenu knihy například na stránkách www.knihovnicka.cz. Aby nebyla výsledná cena mých knih příliš vysoká, oslovila jsem sponzory. Někteří je podpořili. Nyní zkouším něco nového. Na serveru Hithit jsem zveřejnila podrobnosti o své třetí chystané dinousauří knize, kdokoli z návštěvníků může přispět. Ti, kteří se knihu rozhodnou podpořit, mohou získat zajímavé odměny. Například knihu i s věnováním, omalovánky ke knize, které nebudou běžně v distribuci, společný výlet nebo piknik.

Takže to není zrovna výdělečná činnost?
U mě rozhodně ne. Je to opravdu koníček. Zatím jsem se jen snažila, abych vydání nemusela dotovat. U první knihy se to již splnilo, ale v ceně není započtena má vlastní práce. Takže na to, aby se zaplatila, se musí prodat ještě další výtisky. Motivací mi byly vždycky reakce dětí nebo i dospělých. Jeden malý čtenář například nerad četl, ale na mé knížky se těšil a četl je rád. Synova spolužačka si knížku o Modrovouskovi zase tuze přála pod stromeček a po svátcích mi nadšeně a pyšně říkala, že na ni kniha opravdu čekala. Její maminka mi poté, co knihu přečetly, sdělila, že dcera je tak pozitivně naladěná, že budou muset asi do Hradce na výlet.

Co na knihy říkají vaše vlastní děti?
Synové chtěli vždycky moje knihy číst a myslím, že jim připadaly trochu jiné, když jsou od maminky. Nejstaršího dokonce motivovaly k tomu, že si sám začal jednu tvořit. Také jsem jim po vydání Velryby musela slíbit, že v další knize budou i obrázky od nich. To jsem ráda splnila. Na předsádkách Modrovouska se tak objevily otisky rukou prostředního syna, protože byl na malování ještě dost malý a obrázek od nejstaršího syna. Nachystali i obrázky na předsádky připravované dinosauří knížky. S knihami jezdím někdy na besedy do škol. Když začal chodit nejstarší syn do školy, pozvali mě na besedu i k němu do třídy. Vyšlo to akorát na jeho narozeniny a moc se na ni těšil.

Nyní tedy chystáte třetí knihu?
Bude o dinosaurech. Sepsala jsem osm pohádkových příběhů. Syn miloval dinosaury, ale když byl malý, listovali jsme spolu jen encyklopediemi. Příběhy o dinosaurech jsem v knihkupectví neobjevila. Tak jsem si je teď napsala. Snad se budou líbit.

Foto: Markéta