Šéf na grilu: Prdel si to přebere!

Základním pravidlem pro všechny, kteří chtějí mít dokonalý kulinářský zážitek je správná příprava hamburgerů z kombinace dvou druhů mas – tučnějšího a libového, které si ideálně sami umelete. Musím říct, že bylinkové máslo coby náplň prvního hamburgeru mě přímo nadchlo. A vůbec celý Zdeňkův recept byl fajn, až na to, že strávník na tento „kousek“ musí mít pořádně velkou pusu. Takže pokud nezvládnete tatranku na štorc, ani se do toho nepouštějte. Sama za sebe říkám, že připravit mi někdo takovou pochoutku na zahradní party asi bych mu moc nepoděkovala. Otvírat přede všemi pusu jako garáž na náklaďák a snažit se do ní vtěsnat nevměstnatelné za vydatného vypadávání jednotlivých částí obložené housky? Při mé šikovnosti bych odcházela hladová s oblečením hrajícím mastnotou a různými barevnými fleky. Takže za mě první hamburger vypadal sice lákavě, ale jedla bych ho raději v soukromí a nad lavorem. 🙂

To druhá varianta z italského focaccia už byla co se schopnosti přenést jí z talíře do pusy týče podstatně schůdnější, ale už ne zas tak lákavá. Nemusím v jídle chuť vína a už vůbec nemám ráda rukolu. Takže pro mě děkuji ne. Třetí kousek – kebab z jehněčího masa je jiná kapitola. To je přesně jídlo podle mého gusta, grilovaná zelenina, maso, k tomu lahodnou omáčku, mňam. Poslední recept v podobě domácí klobásy byl na pohled lahodný, ale asi by se mi s ním jednak nechtělo dělat a taky patří do kategorie jídel „podávejte nad stádem hladových psů“.

Celkově mi tentokrát recepty přišly spíše chlapské. Možná se pletu, ale alespoň v mém okolí většina žen vaří dobře, ale pokud možno rychle, zatímco muži, kteří se pustí do vaření, si s ním vyloženě hrají (to se jim to vaří, když nemusí obstarávat další hromadu nezbytností, lítat kolem hostů s lahvemi piva a skleničkami vína a přitom se snažit uhlídat hromadu rozlítaných dětí), jídla od nich jsou vymazlená, s dostatečným množstvím koření, kterého se nebojí. A když se nezadaří? Pak, jak trefně pravil Zdeněk Pohlreich: „Prdel si to přebere.“ 🙂