Recenze: Druhá strana mince

I z černobílého filmu z doby tuhé totality může být divácký hit. Když to je chytrá černá komedie o ženách a o tom, jak dokážou přežít politiku i mužskou zradu.

Nevýbojnou třicátnici Sabinu, hrdinku tohoto filmu, už její autor Andrzej Bart jednou nechal zabít, vlastní rukou v románu, který ho inspiroval ke scénáři Druhé strany mince. Tentokrát to ale nebude tak chmurné, protože tentokrát Sabinu zachrání síla její matky a babičky. Dvojice zralých žen, které ví, že žít se musí. Ať už venku zuří válka nebo tuhý komunistický režim. Kromě toho, je Druhá strana mince komedie.

Komedie divácky vstřícná, cynická, jemná, mrazivá a černá. Domácí diváci si ji oblíbili nadmíru. A těm našim by se mohla líbit taky. Přece jenom s totalitou máme své zkušenosti, takže pochopíme, jaké neštěstí asi znamenalo mít doma zakázanou zlatou minci s nápisem svoboda, i další absurdity.

Stejně tak máme své zkušenosti, jak se s takovou minulostí snažíme ve filmech vyrovnat, a i proto je polský příspěvek do téhle stále neustávající diskuse zajímavý. Přes svou mrazivost se na rozdíl od většiny ostatních trpitelsky tragických polských snímků na historii dívá s nám bližším shovívavějším pohledem, který na závěr už úplně rozmlží v příliš smířlivém konci. Možná proto, že jeho režisér Borys Lankosz je třicátník a debutant.

Přece jenom jsou jeho 50. léta nebezpečnější, než třeba pelíškovská léta 60. Sabina, v jejím věku už málem beznadějně stará panna, touží hlavně milovat a její dvě příbuzné, s nimiž žije, zase touží po tom, aby se někdo miloval s ní, hlavně když z toho bude dítě. Když ji tedy v tmavé uličce zachrání před přepadením urostlý hezoun v kabátu á la Humphrey Bogart, všechny jsou rázem nadšené. Jenže pohádkám o princi na bílém koni by v temných časech stalinismu neměl nikdo věřit.

V hlavní roli Sabiny se představí nová polská hvězda Agata Buzek, mimochodem dcera současného předsedy Evropského parlamentu. Její matku hraje už zavedená polská hvězda Krystyna Janda, babičku Anna Polony. Všechny tři si zaslouží zmínit, protože právě ony a jejich postavy dodávají filmu o tom, že každá mince má i druhou stranu, duši.

Co se mi líbilo:
mrazivý vtip a skrytá ironie
tři dobře zahrané ženské postavy a jejich vzájemná solidarita
jak je přitažlivý tajemný cizinec Bronislav
rekonstrukce 50. let

Co mi vadilo:
příliš lehce smířlivý závěr

Rewers, Polsko 2009, 96 minut. Režie Borys Lankosz , hrají Agata Buzek, Krystyna Janda, Anna Polony, Marcin Dorocińský, Adam Woronowicz. Premiéra 13. 1. 2011.

Hodnocení: 80 %

13.1.2011 5:00| autor: Aneta K.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist