Mužný pohled na Micru očima ženy

Ze dvou lidských pohlaví se může jen jedno nechat vidět v Mikře C+C a nevyvolat přitom podezření, že se mu ze zpěvaček nejvíc líbí Pavel Vítek. Ale co si počít, když ženu ani gaye v redakci nemáme?

Nejspíš ani lidé z Nissanu by neodmítli tvrzení, že Micra C+C je auto pro holky. Svěřit její recenzi někomu, kdo má pleš, motorku a neodolatelné nutkání odstěhovat se k Nordschleife, se zdá stejně nepatřičné jako prdět na večeři s ministrem.

Požádal jsem tedy o názor přítelkyni. Podívala se na Micru stejným způsobem, jako pohlíží na záběry raněných zvířátek v televizi, a útrpně si povzdechla. Jelikož dál jsem z ní nedostal ani slovo, zůstalo to na mně. Budu se snažit, slibuji!

Víte, tahle auta s vynálezem, pro který se v automobilové češtině vžil poněkud protismyslný výraz „pevná skládací střecha,“ to je úžasný nápad. Za slunečného počasí se můžete prohánět od Zary k H&M s větrem v zářivě barevných vlasech bez lupů („Ach, proto stojí všichni muži ve tvé frontě!“), zatímco při špatném počasí ochrání střecha účes lépe, než by to dokázal Drei Wetter Taft.

Střechy z kovu, skla či plastu navíc nabízejí neopominutelnou bezpečnostní výhodu. Kdybyste se náhodou soustředila na tachometr tak moc, až byste zapomněla sledovat silnici, rozhodně je lepší kutálet se ze svahu v pevné slupce než v plátěné.

Tyhle perfektní střechy ale mají jednu maličkou vadu na kráse – zabírají více místa než plátno, které se dá hezky složit do malého prostoru jako tričko od najký. Proto Micra C+C vozí všude s sebou tu škaredou krabici.

Jak známo, sklo, plast či kov mají nepěkný zvyk vážit více než textil. To znamená, že auto pojede pomaleji. Mezi námi děvčaty se na rychlost moc nehraje, ale horší je, že to pak taky víc papá. Zrovna jako přítel od té doby, co mu doktor v posilovně předepsal ty léky, jak po nich tak hezky přibírá na svalech. Ještě že na benzín jsem od přítele dostala zvlášť kreditku, chichi.

Pokud jste moc nenarostly, nejspíš si nevšimnete, jak blízko u hlavy máte rám čelního okna – ledaže byste aplikovaly Drei Wetter Taft moc směrem do výšky. Helča, která má tétéčko roudstr, sice říkala, že si kvůli tomu masivnímu rámu ani nepřipadá jako v kabrioletu, jenže ona je nafoukaná nána. Si hraje na Paris Hiltonovou, ale stejně jí to všechno platí ten její pupkatej dědek.

Ať si trhne, do smíchovského obchoďáku na kafe zajedu radši s Katkou. Jana a Verunka si budou muset vzít taxíka – posledně si stěžovaly, že na zadních sedadlech mají málo místa. Stejně si myslím, že spíš záviděly, protože jim ti jejich chudáci žádný kabriolet nekoupí.

Tuhle jsem si myslela, že se moje beruška – tak svému autíčku říkám, chápete – rozbila a bude muset do servisu. Chtěla jsem se podívat do centra na slevy a zabloudila jsem na nějakou dlažbu. Beruška se celá rozklepala, chudinka, vydávala strašné zvuky a normálně se mi trochu hýbal volant v rukou! Verunka, která jela se mnou, si zase všimla, že se pohnuly dveře.

Přítel tvrdil, že je to tím, že auto nemá střechu. Podle mého tomu ani za mák nerozumí. Střechu jsem nikde neztratila – vím to moc dobře, protože jsem pak kvůli ní nemohla uložit nákup do kufru a musela jsem ji natáhnout. Naštěstí na to mám takové šikovné tlačítko. Stačí ho dvaadvacet sekund držet a střecha se úplně sama otevře, nebo zavře.

Ten den bylo moc horko, až jsme si s Verčou říkaly, jestli je ta skleněná střecha dobrý nápad. Všechno uvnitř se hrozně rozpálí, takže klimatizace fouká jako splašená. Kvůli tomu jsem začala kýchat. Jak jsem byla zpocená a vhrkly mi slzy do očí, rozmatlala jsem si mejkap po celém obličeji. Raději jsem pak ani nesledovala, jestli si mě prohlížejí kluci. Myslím v jiných autech, třeba na křižovatce. Chlapi na chodníku mě nezajímají. Co když jdou pěšky proto, že jsou chudí a nemají žádné auto? Do chlapa, který nemá ani auto, bych se nemohla zamilovat.

Na berušce se mi taky moc líbí, že má tu luxusní výbavu. Samozřejmě je v kůži a má klimu, zrovna jako Helčino tétéčko. Jenže já mám taky vyhřívaná sedadla a bezvadný klíček, který nemusím vůbec vytahovat z kabelky. Stačí, když stisknu černý knoflík na klice, a beruška mě pustí dovnitř.

Přítel mi dokoupil i to, no.. BSP. Nee, PSP. Vlastně ESP. Prý je to dobré, když dostanu smyk, a že by to mělo mít každý auto pro ženský. On je hrozný vejtaha, víte?

A vůbec, jeho vztah k berušce je dost divný. Na jednu stranu furt opakuje, že se mu líbí ta světlemodrá palubka a prý ho docela baví motor. Ale nikdy nezapomene dodat, že Micra 160SR, co jsme se s ní byli taky svézt, jede se stejným motorem daleko líp, má lepší jízdní vlastnosti (je trapnej, když se snaží mluvit jako odborník) a nabízí víc místa.

Tuhle mě s tím tak dopálil, až jsem se rozplakala. Teda ne doopravdy, chápete. Mně jsou ty jeho chlapský řeči fuk. Ale moc si dovoloval – a kromě toho jsem včera viděla v Pařížské za výlohou bezva lodičky, jenže jak měli na Zličíně ty slevy, tak už mi na kartě nezbylo dost peněz.

Snažil se, hlupáček. Vysvětloval mi, že to tak vůbec nemyslel. Všechna tahle malá auta se skládací střechou jsou prý stejná a prakticky všechno, co mu na berušce vadí, by mu prý vadilo i na Pežotku 207 CC a Mitsubishi Colt CZC. On těmhle autům říká legračně „cécéčka.“ Důležitě mi vykládal, že malé cécéčko se jinak vyrobit ani nedá a že je naše blbost, když je po automobilkách chceme.

Normální Micru 160SR má sice rád, ale cécéčko by si v životě nekoupil, říká. Rozplakala jsem se ještě víc a přitulila se k němu. Hladí mě po vlasech a když si myslí, že se nedívám, kouká mi do výstřihu. Vzala jsem si tu novou push-upku, co jsme si včera koupily s Helčou. Prosí, ať se na něj už nezlobím. Ještě ho chvíli podusím a pak mu řeknu o těch lodičkách…