Dr. Ludský: Upíří sága po slovensku

Myslím, že slovenských tvůrcům se, navzdory lehké napodobenině Dr. House (atraktivní studentka snažící se doktora dostat na rande, aby v samotném závěru podlehnul, určitě není počin čistě náhodný), postava neurvalého doktora povedla. I když jejich fantazie mě poněkud šokuje. V posledním díle oblíbeného seriálu se totiž objevuje mladý muž, který podle Dr. Ludskýho simuluje epileptické záchvaty, jen aby se dostal do péče lékařů. Proti němu mluví i spis tlustý jako telefonní seznam, pro zase neskutečné množství symptomů, které si jednoduše nelze vymyslet. Mohlo by mu být cokoliv a nápadů jsem měla u televize hned několik, ovšem, že jde o „upíra“, by mě nenapadlo ani ve snu.

Ani toto netradiční rozuzlení, ani začátek s epileptickým záchvatem nebyl zrovna můj šálek kávy. Už dvakrát jsem byla svědkem toho, když moji spolužáci zcela nečekaně zkolabovali právě v epileptickém záchvatu. Byla to pro mne skutečně šokující zkušenost. Ta bezmoc, kdy se člověk zmítá v křečích a vy mu nedokážete pomoci. Byla jsem tehdy ještě hodně malá, takže jsem nemusela zachovat chladnou hlavu a snažit se pomoci, od toho tam naštěstí byli učitelé. S přibývajícím věkem jsem dospěla k tomu, že sice v krizových situacích chladnou hlavu zachovávám, ale stres a šok z prožité chvíle mě stejně dostihne, pravda, až o několik hodin později, ale dostihne. Možná i proto nejsem zastáncem ani nadšeným divákem hororů a detektivních příběhů s nádechem tajemna. Nezažívám při sledování drsných obrázků příjemné mrazení po zádech, ale téměř paralyzující strach. Každý takový pokus (a bylo jich skutečně jen pár zřejmě z mladické nerozvážnosti:-)) skončil tak, že jsem se bála vystrčit nos z postele a zamhouřit oči. Do rána jsem buď neusnula, nebo se propadala do mikrospánku, v němž mě honily ty nejodpornější bytosti s nejrůznějšími zbraněmi. No, hrdinka sama. 🙂

Jak jste na tom vy? Bojíte se rády? Nebo jste na tom stejně jako já a po zhlédnutí nějakého toho tajemného filmu se bojíte i sama doma v paneláku v šestém patře?