Femina.cz > Zábava > Čtení na víkend: Rande ve třech
Čtení na víkend: Rande ve třech
Víkend před námi a s ním i konečně volný čas. Čas trochu si vydechnout a dělat zase pro změnu věci, které nás baví. Takže si uvařte šálek dobrého čaje nebo kávy a užijte si další povídku z cyklu Čtení na víkend, kterou exkluzivně pro Feminu napsala spisovatelka Martina Bittnerová.
„Cestu jsme přežili,“ uvědomila jsem si, když mě a mou kamarádku Zuzku dovezl vlak až do stanice Doksy u Máchova jezera. Čekal nás ještě zhruba dvoukilometrový pochod do kempu a pak už jen samé radovánky, které bývaly náročné především na játra a ledviny.
Zuzka měla jako parťák řadu nevýhod, ale rovněž pár výhod. Měřila asi o o čtvrt metru méně než já a alkoholu příliš neholdovala. Zastávala tedy funkci toho skladnějšího, střízlivějšího a zodpovědnějšího jedince.
Když jsem se zrovna kochala pohledem z onoho mostku mezi pevninou a poloostrovem Klůček, pronesla rázně: „Rozhodla jsem, že někoho sbalím.“
Samozřejmě mě to u ní nepřekvapilo, přesto jsem si lehce rýpla: „A já myslela, že ti těch pět milenců a dvě rande denně, stačí.“ „Nebuď jízlivá,“ okřikla mě. „Klid, nejsem, jen se mi zdá, že se v nich začínáš poněkud ztrácet,“ namítla jsem. „To je má věc a navíc můžu já za to, že jsou si Pavel s Rudou i Honzou tak podobný,“ a docela upřímně si vzdychla.
Netušila jsem, v čem se může černovlasý kluk podobat plešounovi nebo modrookému blonďákovi, ale otázku jejích milostných vztahů nemělo smysl rozebírat.
Těšila jsem se raději na večer, kdy se převlečeme za krásné a vyrazíme vstříc radovánkám. Bohužel tentokrát dostali zřejmě všichni příčetní muži doma zaracha. Zuzka s vypětím sil omráčila pouze jednoho, o němž se na záchodě vyjádřila, že pokud jí zítra nezaplatí oběd a večeři, mileráda na něj zapomene. Nedivila jsem se, choval se totiž jako mistr světa.
V pět ráno jsme se doploužili k našemu stanu, kde mi odpřísáhla, že tento pán nebude patřit do okruhu našich dočasných přátel. V klidu jsem mohla usnout. V jedenáct mě probudila ostrá bolest hlavy a Zuzka mi tajemně oznámila, že si jde zaběhat.
Vrátila se asi za tři hodiny, celkem svěží na to, že se v letním parnu oddávala tělesné námaze. Já jsem mezitím podřimovala a falešně slibovala sama sobě doživotní abstinenci.
Bujará předchozí noc mě natolik vyčerpala, že ta sobotní probíhala v jemnějším duchu. Od půlnoci jsem se těšila do spacáku a v jednu do něj také zalehla s vědomím, že se pořádně vyspím.
Měla jsem ale divoké sny, v nichž jsem se ocitla v dole, který postupně zasypávalo něco velkého a těžkého. Realita se prolnula se snem. Oči jsem totiž otevřela s obličejem nalepeným na stěnu stanu a nohama položenýma na batohu. S námahou jsem se otočila a málem vykřikla, vedle mě se cpal nějaký chlap.
„Co to má znamenat,“ vyhrkla jsem nepříjemně. „Neboj, to je Ondřej, jak jsem se s ním v pátek seznámila,“ vysvětlovala Zuzka. „Do háje, co dělá v našem stanu,“ dodala jsem výhružně. „No, on mě hledal na diskotéce a protože mě nenašel, tak prostě za mnou přišel. To je přeci od něj hezký,“ snažila se obhájit své podivné rande. Ondřej ale mlčel a potichu se zavrtával do jejího spacáku.
„Já ale nehodlám nocovat vedle nějakého cizího mužského, který sem určitě nedorazil hrát karty,“ vedla jsem svou. Zuzka to ale nehodlala řešit a proto jsem jejího ctittele jednoduše vyhodila ven. Nadával mi do krav, netýkavek a frigid, ale vypadl a já se mohla znovu oddat posilujícímu spánku.
Zuzka se mnou pochopitelně asi týden nemluvila a vypadalo to, že jsem s ní Mácháč navštívila naposledy. Naštěstí ale v Praze potkala dalších deset a mnohem lepších amantů, a nakonec mi velkoryse odpustila.
O autorce:
Martina Bittnerová se věnuje především psaní knih. Dosud jste si od ní mohli přečíst třeba soubor příběhů o ženách Spisovatelky a Éros, humorné povídky o vztazích Na nevěru se neumírá, knihu Utajené životy slavných Čechů, nebo nejnovější román V průšvihu. Více se o její tvorbě i životě dočtete na stránkách martinabittnerova.cz
Foto zdroj: profimedia.cz