Syndrom strachu z tloustnutí

„Jsi jako buřt!“
Přestože se toliko hovoří o psychologickém přístupu, je nasnadě obrázek tatínka, který cítí zodpovědnost k dospívající dceři, jež po něm zdědila kila i apetit, jak připodobňuje pubescentku ke špekáčku, který před ní notabene přežvykuje.

„Musím zhubnout!“
To jsou klasické fráze maminek, které se nevejdou do sukně a na dceru volají: „Nejez tolik nebo dopadneš jako já!“ Začnou hubnout, zapojí do podivné aktivity, když ne celou rodinu, tak alespoň dceru, které se linie natolik zalíbí, že i a dávno potom, co matka z kola vypadne, dcera stále drží metu. Teprve pak bude skutečným středem zájmu.

„Nejsem dokonalá!“
Nutnost zabývat se vlastním tělem přichází s věkem batolete, které miluje svůj odraz v zrcadle. Narscistické poznání však přeformuje svět a dítě se pojednou začíná vnímat jako bytost nedokonalá. Vybuduje-li si navíc s přispěním okolí pocit, že vizuálním vzhledem může svoji situaci vyřešit, je to dobrá cesta k odborníkům, kteří se zabývají nebezpečnými poruchami příjmu potravy.

Každá životní změna, dokonce i vyhublý pupík po těžké chřipce, opuštění rodinného hnízda, či rodinné neshody, narážky kamarádek, nezájem druhého pohlaví, změna školy, adresy, zkrátka leccos může být startem na dlouhou trať s náročným během a nejasným cílem.

Nejíst je signál zprvu docela nevinný a rodiče si jej proto příliš nevšímají. Mladý člověk jej ale posléze propracuje k naprosté dokonalosti a zaměstnaný rodič více peskuje za zbytky na talíři, než by vnímal změny v chování svého potomka. A je to skutečně těžké, protože restriktivní – mentální anorexie je o pevné vůli, kdy pacientka ovládá sama sebe neuvěřitelnou magnetickou silou hladu. Jakékoli nedovolené sousto, může zničit ideu dokonalosti, a protože rodiče musí být pyšní, dívky mají zavedený řád jak v novém velmi strohém jídelníčku, tak také v denním režimu.

Polovina anoretiček postupně přechází k bulimické formě. Snad nejslavnější bulimičkou byla jistě princezna Diana. Mentální bulimie je jakási obrácená forma výkrmné diety. Kdy se pacientky v záchvatu žravosti přejí a ihned potom vyvolají zvracení, či průjem.

Stejně, jako jakýkoli návyk, i tento se točí v kruhu a vyžaduje péči odborníků. Základem úspěchu léčby je intenzivní psychoterapie. Psycholog či psychiatr musí s pacientem navázat dobrý kontakt a postupně jej vést ke změně náhledu na sebe a své okolí. Léčba má dlouhodobý charakter a je cílená nejen na samu pacientku, ale také na její rodinu, která musí být důsledná a přizpůsobit vyléčenou dušičku běžným životním podmínkám.

Smutné, pro země třetího světa naprosto nevysvětlitelné, leč skutečné. Mladým dívkám se nedostává potřebné dávky sebedůvěry a nová doba přitom klade důraz na svět vnější, nikoli vnitřní. Je důležité, aby mladý člověk stíhal trend, se kterým ovšem snadno ztratí vlastní identitu. Mladé ženské se ve učí ekonomiku podnikání, marketing obchodu, ale neumí přijmout ženskou roli. Vychováváme je do mužského světa plného byznysu, stresu i snobismu, aniž bychom je naučili akceptovat svoji sexualitu. A tak často místo aby chlapa doplňovaly, snaží se s ním soutěžit. Touží vyhovět stále se zvyšujícím nárokům a jsou proto odhodlány se neustále udržovat ve stavu naprosté dokonalosti, musí hubnout, být glanc, in a chic, upoutat co možná nejvíc mužů, být nezávislá a pokud možno potvora. Jen tak jednou nebudou zoufalými manželkami až tomu nejlepšímu z ulice navléknou rodinná pouta. Namísto toho však často skončí v ordinaci a bohužel… těžké případy i v růžové zahradě.

Vnímejme proto své pubescenty, sledujme jejich koníčky a věnujme se některým zájmům také společně. Jen tak snad dokážeme nepřehlédnout to, co se v duši mladého člověka odehrává…