Nejinspirativnější výroky Václava Havla

Letošní Vánoce nebyly jen svátky radosti ale také svátky hlubokého smutku nad odchodem jedné z nejvýznamější osobností našich dějin. Když v předvánoční pátek na minutu všechno ztichlo, myslela jsem na pana prezidenta Havla a na to, že pokud se odněkud díval, muselo být asi hezké, cítit tu milionovou koncentraci vlídných myšlenek.

Za uplynulé dva týdny se toho napsaly hromady a možná čtvrtinu jsem zvládla přečíst, a ačkoli panu prezidentovi (žádné jiné oslovení mi nepřipadá patřičné, tak prosím berte na vědomí, že tím myslím pana prezidenta Havla, nikoli toho současného) leckdo i bezprostředně po jeho smrti vytýkal jeho chyby či omyly, nikdo mi nevezme přesvědčení, že co ve svém úřadu dělal, dělal pro službu své zemi. Pro lásku, pravdu a mír, ne pro svůj osobní prospěch. Ne ze zbabělosti, ale pln odvahy stát za tím, čemu skutečně věřil.
A kdo se nikdy nezmýlil, ať hodí kamenem.

Tento článek však není o politice, ale o inspiraci k ušlechtilému konání, kterou budeme vždy nacházet v tom, co vykonal on sám, a v myšlenkách, které mají sílu měnit svět. Stačí maličkost: jen ZKUSIT podle nich žít.

O toleranci:

Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.

Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.

Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.

O státě:

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.

Ženy mají v sobě něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.

Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.

O životě:

Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.

V dnešním světě už nestačí být odborníkem v jednotlivých vědách. Je třeba, aby každý vědec byl zároveň filozofem. Školy se dnes už nemohou zabývat pouze buňkami, geny, pulsary, krátkými interakcemi či středověkými mystérii. Současně s tím vším se v nich musí přemýšlet o smyslu života, jinak nám poznání všeho krásně tajemného, co nám jednotlivé vědy odhalují, nebude k ničemu.

Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.

O lidech:

Mír neohrožují zbraně jako takové, ale lidé, kteří je konstruují, instalují a jsou ochotni je použít.

Nenávidět neumím a jsem tomu rád. Když pro nic jiného, tak už proto, že nenávist kalí zrak a tím znemožňuje hledat pravdu.

Zdá se mi, že člověk má to, čemu říkáme lidské srdce, ale že má v sobě i cosi z paviána. Moderní doba ruší tato podobenství, ze srdce dělá pumpu a přítomnost paviána v nás prostě popírá.

Naděje, to není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že naše konání má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.

Kéž zvítězí pravda a láska!


5.1.2012 12:00| autor: Katarína Landlová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist