CO JE TO ODPOČINEK Jaký je jeho původ, formy a proč je vůbec důležité odpočívat

Úloha autonomního nervového systému

Tělesné funkce jsou řízeny autonomním nervovým systémem, jehož centra jsou uložena v prodloužené míše, vývojově nižší části mozku. Tento autonomní nervový systém umí pouze dvě věci: zrychlit nebo zpomalit.

Ve skutečnosti se skládá ze dvou částí: ze systému, který se v lékařském slovníku označuje jako „sympatický“, a ze systému nazývaného „parasympatický“.
Sympatický systém zrychluje funkci téměř všech tělesných orgánů. Pokud dostane podnět, například srdce začne bít rychleji, svaly se stáhnou, může se dostavit pocení… Dokonce i vlasy rostou rychleji, ale toho si všimneme jen stěží!

Naproti tomu parasympatický nervový systém funkci téměř všech tělesných orgánů zpomaluje. Například zpomaluje srdce a uvolňuje svaly. Když je sympatický nervový systém činný, parasympatický je nečinný a naopak. Říkáme, že tyto dvě funkce jsou recipročně inhibované. Když je jeden stimulován, druhý je automaticky vypnut.
Pokud je někdo napjatý, úzkostný, podrážděný nebo stresovaný, je sympatický nervový systém velmi často v činnosti, zatímco parasympatický mnohem méně. Dalo by se říci, že stres „přepíná“ sympatický systém a nechá zahálet systém parasympatický, ale příroda si na nerovnováhu nepotrpí… a objevují se problémy!

Vlastně se jedná o termostat nastavený na zvýšený výkon.
Rovnovážný stav systému se vychyluje ke stavu zvýšeného napětí a každá změna v okolí vede k přehnanému zrychlování.
Jde o jev, kterému říkáme stálý stres, jenž přetrvává i tehdy, když není užitečný, a je dokonce škodlivý.
Odpočinku odpovídá vypnutí sympatického nervového systému a zapnutí parasympatického nervového systému; metody využívané k dosažení relaxace výrazně stimulují právě činnost parasympatického systému.

Úloha spánku

Spánek je nezbytný k tomu, abychom zůstali zdraví. Spánkové poruchy s sebou přinášejí četné obtíže, jako je podrážděnost, úzkostné stavy a v některých případech až závažná somatická onemocnění.

Zvýšený stav bdělosti, a tím spíše podráždění, našemu usnutí brání, protože při něm je zapotřebí, abychom byli dostatečně uvolnění, aby se dostavil spánek.*
Úloha spánku je komplexní:
Slouží k odpočinku z hlediska fyzického i psychologického. To se týká především prvních tří fází spánku, jak je můžeme sledovat na elektroencefalogramu, především pak stavu hlubokého spánku.
Hraje důležitou úlohu v procesech učení, zapamatování a zpracovávání informací. Podílí se na tom především spánková fáze, zvaná „paradoxní“, kdy dochází k silné mozkové činnosti.

Čtyři stadia spánku

Stadium 1 odpovídá době usínání, kdy je velmi důležité vědomí, které často naplňují asociace na příjemné předměty nebo obrazy.
Od stadia 2 ustupuje stav vědomí do pozadí, spánek se prohlubuje.
Stadium 3 se nazývá „hluboký spánek“ a během tohoto stadia dochází k fyzickému odpočinku. Po fyzické námaze se tato spánková fáze prodlužuje. Stadium 4, takzvaný paradoxní spánek, se vyznačuje vysokou mírou mozkové činnosti. Je důležitý v procesech učení, zapamatování a zpracovávání informací.
Odpočinek odpovídá spánkovým stadiím 1 a 2, úroveň vnímání však na rozdíl od spánku zůstává zachována, někdy dokonce vzroste.

Relaxace velmi přesně odpovídá tělesnému i duševnímu stavu během spánkových stadií 1 a 2, s výjimkou vnímání, které si udržujeme. V mnoha životních situacích, při zvládání problémů, které musíme řešit, jsou totiž bdělost a pozornost nezbytné.
Správná relaxace tyto schopnosti výrazným způsobem zlepšuje a umožňuje nám, že můžeme věnovat nejvíc energie myšlení a jednání a vydávat co nejméně energie na emotivní reakce.
Ostatně, pokud se naučíme relaxovat, zlepší se tak kvalita našeho spánku a tím i schopnost učení.

Ukázka z knihy RELAXACE V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci