Zuzana

Najednou zbystřila. Po pláži, směrem k ní, přicházel nádherný, mladý, blonďatý Bůh! A byl sám! Neposkakoval kolem něho nikdo, kdo by si na něho dělal nároky!

Zuzana rychle, v celé své kráse, vstala a začala si pomalu a smyslně mazat opalovacím krémem ramena. Potom si stáhla ramínka od plavek a mazala si i prsa. Přitom nespouštěla pohled ze svého Boha, který se mezitím pomalu přibližoval k její dece.

Byl nádherně opálený. Kolem tváře mu ve větru poletovaly blonďaté, vlnité vlasy. Měl široká ramena, chlupatá prsa, a v bílých šortkách štíhlé boky. V jedné ruce nesl sandály, ve druhé tašku. Líně se ploužil po kraji pláže a nechával si nohy omývat vlnami. Ani si nevšiml toho, že mu moře postříkalo jeho sněhobílé šortky, protože někoho hledal. Kousek před Zuzanou se zastavil a koukal přímo na ni. Zuzana si stále smyslně mazala prsa. Horní díl plavek jí právě v tuto chvíli „náhodou“ sklouzl a její prsa se objevila v celé své kráse.

Blonďatý Bůh se na ni usmál. Zuzana se na něho usmála také a cudně si plavky narovnala. Bůh šel pomalu k ní. Stále se na ni usmíval. Měl sice černé brýle, ale Zuzaně bylo jasné, že se usmívá na ni. Na koho jiného by se usmíval Kousek za její dekou hodil sandály do písku a ze své tašky vytáhl rudý ručník. Položil ho kousek od Zuzany. Potom si svlékl šortky a Zuzana při pohledu na jeho vyboulené plavky, pocítila v celém těle příjemné šimrání.

Když se Bůh posadil na rudý ručník, bylo Zuzaně jasné, že už jí nikam neuteče. Nemá kam utéct. V okruhu několika desítek metrů čtverečních nebyla žádná jiná ženská volná.

Na téhle pláži byla volná jenom Zuzana. Spokojeně si lehla na záda a vystavila se slunci. Nechám ho, ať si mě pořádně prohlédne. Dám mu pět minut, aby si rozmyslel, jakou taktiku na mě zvolí. Za pět minut si začnu natírat záda a podívám se na něho. Vsadím se, že se za dalších pět minut překulí na moji deku a nabídne se, že mi záda namaže…

Zuzana se usmívala a se zavřenýma očima se nechala unášet představami, co všechno s ní její blonďatý Bůh bude večer dělat…

Bůh si zatím zapálil cigaretu, a když do sebe labužnicky vtáhl první doušek kouře, usmál se. Ale jeho úsměv ani teď nepatřil Zuzaně. Natáhl nohu a jemně se chodidlem dotkl stehna nenápadného, drobného chlapce, který seděl na dece kousek od něho.

Chlapec úsměv opětoval a pak přitáhl svou deku k Bohovi co nejblíž.

Povídka je z knihy Když muž miluje muže, která vyšla v nakladatelství Erika v roce 2002 (www.kdyz.cz).