Vrána k vráně sedá
Když mi bylo osmnáct a mým rodičům něco přes čtyřicet, nedovedla jsem si dost dobře představit, že spolu v posteli dělají něco jiného, než koukají na televizi nebo spí.
Zdroj: archiv redakceMyslela jsem si, že se milují jenom ti úplně mladí, takoví, jako jsem byla já s Honzou! Když jsem se ve dvaceti vdávala, šíleně mě vzrušovala představa, že budu mít Honzu vedle sebe pořád, ve dne i v noci, a že se budeme milovat, kdy budeme chtít!
A také to tak bylo! Milovali jsme se ráno. Dopoledne. V poledne, když jsme se náhodou sešli doma. Odpoledne. Večer. A hlavně v noci. Stačilo natáhnout ruku a zakousli jsme se do sebe orgasmy! Brzy se nám narodila dcera, dva roky po ní syn. Museli jsme se pořádně ohánět. Stavěli jsme barák, peněz bylo málo. Ale milovali jsme se pořád krásně. Sice už ne tak často, ale krásné to bylo pořád.
A najednou mi bylo čtyřicet a blížilo se naše dvacáté výročí svatby. Musela jsem se smát, když jsem si vzpomněla, jak jsem byla blbá, když jsem si v osmnácti myslela, že se rodiče ve čtyřiceti už dávno nemilují. Nám bylo čtyřicet a milovali jsme se minimálně třikrát týdně!
Když bylo dva dny před výročím, trochu jsem znejistěla. Honza se totiž tvářil, jako by se nic nedělo! Ne, že bych chystala nějakou velkou oslavu, ale něco jsem připravit chtěla. Přece jenom dvacet let je dvacet let! Ale když mlčel, řekla jsem si, tak dobře. Budu mlčet taky, uvidím, jak to dopadne!
Druhý den jsem přišla z práce, začala jsem něco dělat a najednou jsem stála u jeho skříňky, otevřela jsem ji, vzala jsem do ruky kalendář, kam si drahý zapisoval naše svátky, narozeniny a také co je potřeba udělat na baráku a koukám, že zítra, u našeho výročí, nemá nic napsané! NIC! Otočím list kalendáře a málem jsem upadla! Další týden, u středy, měl velkými písmeny načmáráno KLÁRA 19 LET!!!
Cože ! Já se přece jmenuju Věra! Jaká Klára ! Co to znamená On snad má mladou holku Musela jsem si sednout. To by mi přece neudělal! Teď, když je barák hotový! Když jsou děti velké a studují! Za chvíli si založí svoje rodiny, přijdou vnoučata… teď by mě přece nenechal kvůli nějaké holce! Po dvaceti letech! Klára! A je jí devatenáct! Já se zblázním! Já se z toho zblázním! Rozplakala jsem se a tak mě také ten nevěrník našel!
„Co se ti stalo, Věro Proč brečíš “ Vzal mi kalendář z ruky a sedl si vedle mě. „Tak co je Mluv, sakra! Stalo se něco dětem “
Zavrtěla jsem hlavou, vzala jsem ten jeho pitomý kalendář a ukázala na tu jeho devatenáctiletou Kláru. Rozpačitě se usmál, pokrčil rameny a já se rozbrečela ještě víc. On se přiznává! Nezapírá! Já se zblázním!
„No jo, holka, devatenáct let. Ale brečet kvůli tomu snad nemusíš!“
Vytřeštěně jsem se na něj podívala. Co nemusím ! Jak nemusím !
„Letos ti koupím kytku a za rok, až spolu budeme dvacet let, tak to pořádně oslavíme! Pojedeme spolu k moři! Co říkáš, moje Klárinko…“
Vstal a objal mě. Přitiskla jsem se k němu jako nejhladovější klíště! My jsme se fakt hledali! Jsme oba blbí! Blbí! Můj drahoušek si spletl o týden datum naší svatby a navíc si myslí, že jsme spolu o rok míň a já zase zapomněla, že mi před lety, když jsme se do sebe zakusovali orgasmy, říkal Kláro…
Povídka je z připravované knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM.
