Týden poté

Milé dámy, holky a slečny, upřímně se přiznávám, že nevím o čem tento týden psát. Mám krizi. A to ze dvou důvodů:

1. celý týden jsem čekala, že se někdo ozve (zasvěcení vědí, pro ty ostatní viz. minulý článek).

2. nebyla jsem schopná přemýšlet a živit mysl něčím jiným než jistým pánem.

No, ale abych to nedramatizovala – už je to lepší. Po fázi stesku nastala fáze vzteku. A ta měla vývoj. Nejdříve jsem se zlobila na sebe, že jsem si s ním vůbec začala, ale pak mi došlo, že se mám ráda, a to velmi, takže jsem se naštvala na něho. Tak.

Já vážně nejsem nějaké umanuté stvoření a dokonce mě spousta lidí považuje za rozumnou bytost (ha,ha,ha), jen prostě nemůžu pochopit, že když už dva spolu stráví noc, tak proč se z muže náhle stává neexistující tvor   Notabene (!), nejsem-li ten typ, který je unavuje kontrolními otázkami typu: „A máš mě rád “ nebo „Zavoláš mi “ anebo „Uvidíme se ještě “.

Nebo snad mají tak nebetyčné ego, že si myslí, že očekáváme po první společné noci žádost o ruku

Vždyť přece stačí si třeba zajít na kafčo, popovídat si, nebo napsat: „Jak je “ a pak se teprve uvidí. A třeba už nic nebude – no a Copak nechápou, že tímto „pštrosím“ přístupem můžou ženu dokonale ponížit

Co po nás vlastně chtějí A proč máme pořád něco chápat A proč se máme stydět za to, že něco chceme nebo očekáváme

Jsou to takoví malí kouzelníci, kteří dokáží přes noc z předmětu zájmu vykouzlit kouli na noze.

Končím s negacemi, nebojte a věřte, že už to beru s humorem (teď trošku kecám).

Zajímalo by mě, jak se vlastně taková láska rodí A moc ráda bych u toho jednou byla. A jak dlouho to trvá než se taková láska zrodí Je to hned Den Týden Měsíce

Vlastně o nic nejde, jen je trošku těžké nezatrpknout a radovat se ze štěstí druhých. Zatím.

Milé dámy, holky a slečny, přeji vám, ať máte radost ze života. S muži i bez nich.

Vaše Veronika

PS: V létě jsem byla na koncertě Plíhala, který vyprávěl, jak si jednou do vlaku zapomněl vzít knížku a měl čtecí absťák. A tak když čekali na přípoj, vyběhl rychle ven na nástupiště a četl aspoň nádražní cedule. Na jednom vagónu byla cedule, kterou když četl, tak mu došlo, že je na ní napsáno motto mužského života: „Po odstavení zajistit klínem.“

PPS: Bude dobře!

20.2.2006 9:30| autor: Veronika

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist