Sladký rošťák nebo ničema?

Jak to vlastně s těmi muži je? Kdy o nás skutečně stojí a jak to poznáme? Takové otázky si občas klademe, když s někým randíme, a nejsme si jisté, jestli je to z jeho strany myšleno vážně, nebo spíš jde o nezávazný flirt… Určitou odpověď, která nám pomáhá nahlédnout do nitra mužské duše, je kniha Až tak moc tě nežere. Jejími autory jsou Greg Behrendt a Liz Tuccillo, scénáristé seriálu Sex ve městě. Podle knihy byl natočen i stejnojmenný film s Jennifer Aniston, Drew Barrymore a Benem Affleckem v hlavní roli.

 

Poselství knihy a filmu Až tak moc tě nežere, ale pro nás ženy bohužel není příliš pozitivní. Autor knihy Greg Behrendt otevřeně přiznává, že sám ze své vlastní zkušenosti a z pozorování svého okolí, zná situaci, kdy muž má chuť se ženou flirtovat, občas zajít na kávu, nebo strávit společný víkend. Ovšem nestojí o nějaké další závazky do budoucna, nemám zájem cokoliv plánovat a hovorům o společné budoucnosti se vyhýbá. Raději se ale na cokoliv vymluví, než by ti řekl, že nejste ta pravá.

 

Greg tvrdí, že pokud má muž o ženu vážný zájem, žena to pozná okamžitě. Nemusí nad tím vůbec přemýšlet, prostě ví, že tento muž se kvůli ní může přetrhnout. Pokud se muž na cokoliv vymlouvá, jeho zájem není tak velký, ve většině případů jsou totiž muži ochotní riskovat kvůli své vyvolené téměř vše. Greg dokonce dodává, nemyslete si, že „moc práce“ může být pro muže nějakou velkou překážkou, „moc práce“ vždy počká před příjemnějšími záležitostmi.

 

Ačkoliv knihu i film je třeba brát s jistou dávkou nadsázky, pravdou je, že ženské pohlaví mívá občas sklon podléhat v partnerských vztazích jakési sladké iluzi, kterou si samy vytvoří. Nemusí jít zdaleka jen o teprve rodící se vztahy, ale i o dlouholetá partnerství „na psí knížku“, ani v manželství si nemůžete být jistá, zda o vás vlastně ještě vás muž stojí. V mnoha případech ale nemáme odvahu samy sobě přiznat, že bychom se raději měly po „tom pravém“ poohlédnout jinde.

 

V jiných případech jsme si toho i vědomi, že tento vztah není míněn ze strany muže vážně. Ale přesto v něm setrváváme a čekáme, že se něco konečně změní. Ale nemění se nic. Muž je spokojený, občas s vámi stráví nějaký čas, občas pár dní v týdnu vy zůstanete u něj nebo on u vás, občas spolu někam zajdete, nebo si zaletíte na dovolenou. Všechno je v pořádku, všechno je krásné – jen budoucnost tohoto vztahu je tabu. Proč si tedy pořád lžeme do kapsy?

 

Závěr knihy není příliš povzbudivý, nalhávání se, že prožíváme lepší vztah, než je tomu ve skutečnosti, je pro nás mnohem snazší než hořké přiznání. I pro muže je snazší, obecně jim dělá problémy říkat ženám na rovinu nepříjemné věci, přiznávat, že „z ní vlastně nejsou nijak nadšení“. Jakmile by byla ta nepříjemná pravda venku, je totiž jasné, že žena nemůže zůstat – má-li svou hrdost. A ty nepříjemné konce často oba oddalujeme.

 

I proto se tak často stává, že krásné, úspěšné ženy setrvávají v naprosto nevhodných vztazích a přicházejí o svou sebeúctu a hrdost. Částečně tomu nahrává také fakt, že si v současné době ženy hledají partnery pro životní vztah poměrně pozdě, nespěchají na sňatek, mnohdy se vdávat vůbec nechtějí a bývají kromě toho dost náročné, co se týče představ o svém partnerovi. Raději tak dají přednost atraktivnímu manažerovi, který s nimi léta udržuje bezvýchodný vztah, namísto hodného kluka, který je tolik nepřitahuje, nebo nemá takové finanční zázemí. Bohužel. Jeden z nich by totiž po vás šílel, a druhý nemá zájem…

Čtěte také

• Stereotyp v manželství
• Mladí muži se bojí zkušených žen
• Ženské zbraně