NEJSEM SLUŽKA !!!
Dobrá, muž a žena to spolu mají těžké, ale co láska Ano, možná hory přenáší, ale prádlo nevypere, byt nepoklidí, dokonce ani ten nákup nedonese.
„Pan primář Plzák prý někde napsal, že normální ženská musí s přehledem zvládnout běžné domácí práce sama. Alespoň můj manžel se tím tvrzením velice rád ohání. A neméně rád dodává, že jeho matka bezesporu mezi tyto normální ženské patřila. Je zřejmé, že na rozdíl ode mne. Nevím, zda ctihodný pan primář byl někdy normální zaměstnanou matkou dvou nepříliš zvedených dorostenců. Pokud ano, a přesto zvládal, pak zřejmě nežil s mým mužem. Možná bych po něm ani žádnou pomoc nepožadovala, úplně by mi stačilo, kdyby se nechoval jako potměšilý sabotér. V duchu jej podezírám, že kdesi v úkrytu neustále číhá na svou chvilku. Ta přichází zpravidla tehdy, když se mi konečně podaří vše vycídit a vysmýčit. S nevídanou činorodostí pak začne po bytě čile těkat; dráhy jeho pohybu lze celkem snadno vysledovat z volně pohozených částí oděvu, čerstvých drobků a našpiněných hrnků, sklenic, talířků i příborů. Naši junioři tatínka docela zdatně napodobují. Připadám si jak služka, navíc volontérka, která se rozhodla páchat dobro bez nároku na odměnu a ocenění. Už jsem vyzkoušela snad všechno. Prosby, hrozby, slzy, sem tam i nějaký ten „hysterák“, nic z toho nepomáhá…“
Zdroj: archiv redakce„Kamarádka mi doporučovala výstražnou stávku, i tu jsem zkusila. Můj drahoušek ale správně rozpoznal, že já ten nepořádek neunesu. Vydržela jsem přesně 24 hodin, pak jsem stávku potupně sama ukončila. Abych mu ale nekřivdila! Tak dvakrát třikrát do roka se vzepne k heroickému výkonu a přiloží ruku k dílu. Velice rychle ji však stáhne zase zpět. Když navíc slyším jeho komentář („tak jsem ti to nádobí teda umyl“, s patřičným důrazem na „ti“), chybí málo, abych byla stíhána pro těžké ublížení na zdraví. Nemáte nějakou radu, jak na něj?“
Což o to, rady by možná byly. Je jen otázkou, zda účinné. S provozními spory se navíc pojí ještě jedna zlotřilost – občas jde jen o zástupný problém. Bez ohledu na zdroj nespokojenosti, zvolí se provoz domácnosti jako náhradní kolbiště. Máte pocit, že je vám manžel nevěrný, přestal vám imponovat, ani v té posteli nic moc? To by v tom byl čert, aby se mu nedala vytknout alespoň špetka lenosti a neochoty pomáhat s úklidem! Domníváte se, že vaše manželka je až příliš ambiciózní, že dělá kariéru, má vyšší plat než vy, nenaplňuje vaše sexuální potřeby? Co snazšího než jí „otlouci o hlavu“ alespoň prach pod postelí! Připusťme ale, že jsou i situace, kdy dominantním problémem jsou skutečně provozní neshody, kdy jeden z partnerů (častěji zřejmě opravdu muž) doma jaksi parazituje. Namísto hledání viníků je pak třeba hledat řešení. Následující výčet berte alespoň jako podnět k zamyšlení.
Manželé by se o všechna práva a povinnosti měli dělit rovným dílem.
Nepochybně logicky znějící rčení, a přesto jde o zavádějící mýtus. Pokusy o jeho aplikaci zákonitě troskotají už na tom, že je prakticky nemožné jednoznačně definovat pojem „rovným dílem“. Namísto ke spolupráci vede spíše k soupeření a ke sledování, zda ten druhý náhodou není nějak zvýhodněný.
Čím více muž doma pomáhá, tím spokojenější manželka.
Opět špatně! Dokonce i opak může být pravdou. Nejeden nešťastník, správně vnímající, jak u své ženy ztrácí kredit, přebírá na sebe řadu aktivit v běžném rodinném provozu. I kdyby však od rána do večera, opásán apartní zástěrkou a s písní na rtech, skotačil mezi sporákem, pračkou, vysavačem a žehličkou, stejně moc nezachrání. Možná jej budete považovat za tvora užitečného, pouze tím však imponovat nebude.
Muž by měl být v domácnosti alespoň k ruce, vypomoci, když je třeba.
A zase špatně! V lepším případě by mělo být zřejmé, které úkony má na starosti, a po jejich řádném splnění by mělo následovat období hájení. V horším by měl být v předem pevně dohodnutých časech k dispozici a bez diskusí plnit, co je po něm požadováno.
Právo na odpočinek nastupuje až ve chvíli, kdy je vše hotovo.
V běžné domácnosti tedy nikdy. Za úvahu stojí spíše časové kritérium. Rozhodnete-li se tedy, že ve 20 hodin padla, tak byste (obrazně řečeno) měla odložit i zpola umytý talíř.
Muži jsou jak malé děti, potřebují pochvalu a ocenění.
Ano! Pokud je chcete k něčemu dovést, pak je lépe vyčkat v záloze a přistihnout je ve chvíli, kdy třeba i náhodou udělají něco dobře. Následovat by mělo něco obdivných tanečků, nabídka oblíbené krmě či nějaké jiné laskominky.
Každý muž má panickou hrůzu ze života pod domácí obuví.
A priori tedy raději odmítá plnit vaše přání, neřkuli příkazy v obavách, že by se ocitl pod pantoflem. Lépe zabírá i hraná bezradnost typu „co bych si já nebohá (nešikovná, budižkničemu…) bez tebe, můj drahý, počala?“.
Přežitek, který je někdy radno si dopřát.
Hospodyně, paní do domácnosti, služka, kam dnes na nás s podobnými „buržoazními přežitky“!? „Sem s nimi!“, mělo by asi platit v rodinách dvou pracovně značně vytížených partnerů. Přál bych vám jen šťastnou ruku při jejich výběru. Těch pár korun za klid a pohodu rozhodně stojí!
A ještě něco! Když tak naslouchám steskům podobně „postižených“ klientek, začínám chápat, proč některá náboženství připouštějí mnohoženství. Chtěly byste být dobrou matkou, laskavou ochránkyní tepla rodinného krbu, přitažlivou milenkou a zároveň zažívat pocit úspěchu v zaměstnání? Pokud bych znal recept, jak tohle všechno zvládnout, pak bych si nepochybně mohl založit dobře prosperující živnost, případně soukromou školu s názvem UDM (univerzita dokonalých manželek). Hloupé je, že – alespoň před absolvováním prvního semestru – by se adeptky studia vymlouvaly na nedostatek času a jejich docházka by tak byla dost prachbídná. Nezbývá než se tedy pokusit alespoň o jakési desatero možností úlevy. Třeba vás některá z nich osloví:
Změna je život!
Každá etapa rodinného života chce své. Jiné budou priority na počátku manželství, jiné po narození dětí, další by měly reagovat na jejich zrání, zcela odlišná situace nastane s jejich dospělostí. Nebojte se měnit své priority.
Starého psa novým kouskům nenaučíš!
Snažte se už od počátku zapojit i ostatní. Pokud je jednou příliš zhýčkáte, pak bude každá snaha o změnu hodně klopotná a bolestná.
Anarchie plodí zas jen anarchii!
Běžný muž nese nelibě, pokud má být „k ruce“. Lze jej však vycvičit k plnění nepříliš složitých úkonů, zvláště pokud je mu ponechána iluze, že si sám může rozhodnout, kdy se jim bude věnovat. Nezapomeňte však na oslavné tanečky!
Práce nemá nožičky!
Nesnažte se zvládnout vše nejpozději ihned, ona vám neuteče.
Nevěřte, že můžete stihnout vše!
V běžné domácnosti zaměstnané ženy nikdy nenastává stav, kdy je vše „hotovo“. Možná vhodnějším kritériem bývá čas, umění přijmout, že i doma někdy také „právě padla“. Nikoli vy, ale „pracovní doba“. Dokonce i ty ostatní možná získáte snáz, pokud budou vědět, že mají vypomoci např. každou středu a sobotu od – do.
Nebraňte se „buržoazním přežitkům“!
Hospodyně, pomocnice v domácnosti, pani na úklid či k dětem, to vše tu už bylo. Návrat k tradicím nemusí být jen projevem staromilství.
Však oni si zvyknou!
Nebojte se milou rodinku občas vyděsit. Účinnější než nečekané vybafnutí zpoza rohu může být, naleznou-li vás třeba v pět hodin odpoledne sedící s knížkou v křesle.
Regenerace není degenerace!
Solárko, masáž, kalanetika, aerobik, metání kotoulů v blízké školní tělocvičně nebo alespoň půlhodinová lázeň pro příchodu z práce dokážou někdy pravé zázraky. V kleci, byť sebezlatější, bývá časem těsno (a teskno)!
Naučte se říkat NE.
V práci i doma. Pevně, jasně a jednoznačně. Bez omluv a vysvětlování, jinak hrozí, že vás ostatní utlučou argumenty. Z počátku budete mít možná výčitky svědomí (vždyť vás již odmala vychovávali, že je třeba především vyhovět), časem se to ale naučíte.
Najděte si spojence!
Přihlaste se na nácvik relaxačních technik, na trénink dnes tak módní asertivity, jógu nebo třeba jen do kurzu paličkování krajek. Případně vyčkejte. Tu univerzitu dokonalých manželek třeba přece jen založím.
Ukázka z knihy Muž a žena – návod k použití, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci
