Diskuze

Chápu jak se paní cítí. Určitě do manželství hodně investovala, do dětí a je těžké přijmout konec. Nevidím v jejich reakcích nic nepochopitelného. Střídá se u ní zloba s láskou a křivdou..je vidět, že se s rozchodem ještě nevyrovnala…Čím dříve se přestane soustředit na exmanžela a podaří se jí začít něco nového, tím dřív bude sama spokojenější, ona i její děti. Nemá cenu soupeřit s novou ženou manžela, ale naopak být spokojená a dobrá máma sama za sebe. To že je dětem teď příjemněji jinde nemusí být trvalý stav a pokud ano, proč nemít radost, že jsou šťastné a mají lásky od více lidí, zejména otce? Věřím, že by paní neměla radost, pokud by se manžel otočil k jejich společným dětem zády a musela se dívat, jak se děti trápí. Přeji paní hodně sil do nového začátku!

Připadáš mi pěkně zpovykaná a rozmazlená ženská, která ztratila svou hračku. Není to láska, co cítíš k bývalém manželovi, ale touha po vlastnictví. Dokud se nezačneš chovat jako dospělá, asi znovu nezačneš žít a stejně tak ani nezískáš zptátky své děti. Našel si jinou, určitě to nebylo proto, že byste se hluboce milovali a souzněli. Měli jste nějaké problémy, na kterých jste se podíleli oba. Povznes se nad to, ber to tak, že něco končí a něco hezkého může začít. Postav se k tomu čelem a začni žít.

Jestli vas bavi byt do konce zivota zfrustrovana nebo se povznesete a zacnete znovu. Asi se to na vas opravdu podepisuje, kdyz deti rikaji to, co rikaji. Zrejme v nove partnerove rodine citi vetsi pohodu. Jo a manzela nemilujete, spis ho chcete vlastnit a jste urazena.