Hádáme se, protože se nechci vdávat. Co s tím?
Je sice jaro – čas lásky, ale u nás doma to připomíná spíše pořádnou Itálii. Hádky, křik, slzy a občas i nějaký ten rozbitý talíř jsou teď na denním pořádku. Ale postupně. Vdávala jsem se hodně mladá, vlastně jsem byla sotva odrostlé dítě, protože jsem čekala miminko. Brala jsem si svou první lásku a stejně jako on pro mě i já jsem pro Petra byla první holkou…
Zdroj: archiv redakceNa miminko jsme se sice těšili, ale ani jeden z nás si neuměl představit, jak náročné je být rodičem. Kolik nás to bude stát úsilí a nervů, abychom vychovávali dítě, sami skoro děti. Petr po čase zjistil, že mu chybí kamarádi, studium na vysoké škole, které kvůli nám musel přerušit, a vůbec. Prohlásil, že se na rodinu necítí, a odešel. Já se sice taky necítila dvakrát zralá, ale na rozdíl od něj jsem díky našemu Matýskovi hodně brzy dospěla.
Zůstala jsem na něj sama. Tedy s maximální pomocí mých i Petrových rodičů. Společně se nám podařilo vychovat z něj prima kluka, který mi dnes dělá jen samou radost. Dlouho jsem se věnovala jen jemu a na sebe zapomínala, pak jsem však potkala Michala. Úžasného chlapa, o kterého jsem se mohla opřít. Měl za sebou také jedno nevydařené manželství a z něj dva kluky, o které se vzorně staral a stará dodnes.
Postupně se z nás stala rodina. Michal se k nám přestěhoval a já přijala za své jeho kluky, stejně tak jako on mého syna. A aby toho nebylo málo, po čase se nám narodila ještě malá princezna, která má teď tři velké sourozence. Bráchové se o ni starají a hlídají ji jako oko v hlavě. Všechno to zní jako nádherná pohádka s krásným koncem. Jenže…
[[related]]
Michal si vzal do hlavy, že po narození dcerky se musíme stůj co stůj vzít. Jednak chce, aby měla jméno po něm, což momentálně nemá. Ale také prý chce udělat z naší nesourodé party jednu velkou rodinu. Já se však svatbě a vůbec dalšímu manželství bráním. Jedna zkušenost mi stačila a opravdu nemám chuť znovu podstupovat obřad ani nic jiného.
Na to, že se máme rádi a jsme jedna rodina, přeci nepotřebujeme papír. Snažím se to Michalovi vysvětlit, dokonce i kluci mi v tom vydatně pomáhají, ale ten neslyší, nevidí. Je jako blázen, celé dny mě přesvědčuje. Když to nejde po dobrém, začne se rozčilovat, že se prostě musíme vzít už kvůli maličké dcerce. Nakonec mi přinese katalog s nabídkou zájezdů, prý na naši svatební cestu. Jsem zoufalá, už nevím co dál. Nebaví mě kazit si hezký vztah zbytečnými hádkami, ale zároveň se nechci znovu vázat. Jak mu to mám ale vysvětlit?
Foto zdroj: profimedia.cz
