EXTRÉMNÍ ŽÁRLIVOST A EVOLUCE …co je a není přirozené SITUAČNÍ KOMPONENTA ŽÁRLIVOSTI
Žárlivost je obrannou reakcí na ohrožení vztahu, kterou formovala evoluce. Proto jsou projevy a předměty žárlivosti poněkud odlišné u mužů a u žen. Ženy více reagují na citovou investici partnera, protože představuje ztrátu možné podpory pro rodinu. Muži žárlí více na sexuální investici partnerky, protože nechtěné dítě znamená, že investují do genů cizího muže. Tyto evoluční aspekty jsou bezpečně zdokumentovány.
Zdroj: archiv redakceKromě evoluční však existuje i situační komponenta žárlivosti. Ta je výraznější u retrofl exe, protože retroflektor usiluje o větší blízkost. Motivace defl ektora je vedena averzí a je zčásti sebezáchovná. Sebezáchovné tendence tlumí žárlivost stejně jako kterékoli jiné pářící aktivity.
Žárlivost je urgentní potřeba, která upravuje psychickou vzdálenost mezi partnery, proto bývá manipulativní – ignoruje přání a vědomí druhého. Žárliví lidé nepředpokládají souhlas svého partnera, ale útočí na soka, eventuálně brání partnerovi v kontaktu s ním. Tento manipulativní sklon je tím větší, čím více je vztah v jejich mysli ohrožen.
Pokud jsou odtrženy preferenční křivky, mizí oblast příjemného vzrušení. Dotyční přeskakují z období extrémní defl exe a indiference do období extrémní retrofl exe, která se vyznačuje žárlivostí snad na cokoli v blízkosti partnera, tj. i na zvířata či neživé věci.
Mírná žárlivost je přirozená, ale extrémní žárlivost je třeba dostat pod kontrolu. Například pomocí následujících technik:
1. Uvědomit si své extrémní prožívání: Existuje jen jeden extrémně přitažlivý člověk, všichni ostatní jsou bezcenní. I on se může rázem stát bezcenným, stejně jako se to stalo mnoha jiným v mém životě, o kterých jsem si myslel, že se bez nich neobejdu, a nyní jsou pro mě vzduch.
2. Uvědomit si manipulativní komponentu žárlivosti: Zacházím s druhým jako s věcí. Jeho přítomnost beru jako samozřejmost a povinnost, jeho odchod jako tragédii. Nepociťuji vděk, když je nablízku, ale jen zoufalost, když je daleko. Využívám triky, abych jej k sobě připoutal. Například prosím Boha, aby nějak zařídil, aby se do mě dotyčný člověk zamiloval. Ale když se tak stane, najednou mám pocit, že žiji s věcí a chovám se k němu jako ke kusu nábytku.
3. Uvědomit si sebedestruktivnost svého chování: Sice chci druhého k sobě připoutat, ale mé chování jej spíše odhání. Má obranná reakce má právě opačný účinek, než jaký si přeji. Stejně tak je zdegenerovaná i komunikace: Věty, kterými vyjadřuji lásku, jsou vnímány jako ublížení.
Ukázka z knihy Partneři a rozchody, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci
