nevera_2.jpg

Existuje věrnost?

Rady a články o nevěre

Nějak jsem poslední dobou ztratila víru v lásku. Nemyslím tím mateřskou lásku, lásku ke zvířatům ani lásku k penězům. Myslím tu pravou, nefalšovanou lásku mezi mužem a ženou, případně mezi dvěma muži či ženami. Prostě vztah, který vydrží, který...

Diskuze

19 komentářů

    Béďa

    Milé dámy když fena nedá, pes nemůže!!!!!! Není to jen o tom, že je muž hajzl, ale je to i o tom nechovat se jako kráva urvaná ze řetězu, Je to o tom komunikovat se svým chlapem naprosto normálně a otevřeně a popravdě a nevymýšlet hovadiny a levárny jak se dostat z domu na dámské jízdy a pod. a ještě z chlapa dělat blbce a  podněcovat v něm nedůvěru svými žvásty o tom že vás nemá rád jinak by vám věřil a tak různě. Vypěstujte si svým SLUŠNÝM postojem ke vztahu jeho důvěru a bude vás na rukou nosit!!!!!!!!!!!!!

    kleinová

    Co způsobuje naši nedůvěru ve vztahu?

    V dnešní novodobé době lidi nemají absolutně žádné hodnoty, které by udržovaly jejich pudy na uzdě. Lžou si, podvádějí, a jsou jeden k druhému neupřimný. Marně se přes den i vnoci zamýšlím nad tím, proč je to tak. Co se to stalo. Zda za to může odbourání tabu a cnosti v dnešní moderní době, nebo to bylo už dávno předtím, jen se tomu nevěnovalo tolik pozornosti?
    Skrývali manželství našich rodičů a jejich rodičů tajemství nevěry a lži? Existuje vůbec někdo kdo chce jen milovat a být milován jednou osobou a nehledat nic víc dál?
    Jestli někdo takový existuje, tak je pak odkázán k absolutní samotě, protože najít člověka který by byl schopen to vnímat stejně, by byla šance jako ve sportce.
    Závěr mých zdlouhavých zamyšlení je, že každý prostě myslí jen sám na sebe a nikdy ne na toho druhého. Přece kdyby partner myslel na partnerku, nikdy by ji neublížil a naopak, jediné na čem by mu záleželo by bylo její štěstí. Nebyl princip vztahu založen právě na tomto? Dělat toho druhého šťastným? Ne sám sebe. Ale partnera/partnerku. Dospěla jsem k názoru, že i v dnešní době vztahy můžou fungovat. Ano vlastně je to docela běžné. Akorát v nich po pár letech budeme marně hledat zbytky lásky, popel z vášně a pouze vzpomínky na milování. Oslovení „miláčku“ se stane pouhým zvykem a vůbec nebude mít co dočinění s kořenem tohoto slova – milování.
    Ideální vztah ale dle každého z nás nese jiné črty, a nikdo z čerstvě zamilovaných, uvažujících o dlouhodobém a vážném vztahu nevidí tuto eventualitu jako positivní budoucnost. Je pravda že láska v ranním stadiu je oslepující. Ale kdo by si přál aby se ze sladce se vyvýjejícího vztahu stalo klišé? A dá se proti tomu něco udělat?
    Ano když hledáme odpovědi na své otázky, jediné co všude kolem posloucháme jsou slova o upřimnosti, respektu a toleranci. Ale pravda je taková, že to co doopravdy ničí vztah je egoismus.
    Vidíme jen sebe a myslíme si jak jsme dobří a dokonalí, a co kdyby se zjevil pro nás ještě někdo lepší? Řekneme si jak moc milujeme, tak ať se o zbytek postará partner, že my už děláme dost?
    Podvádíme se navzájem jen proto aby jsme ukojili své chutě zapomínaje tak na partnera/ku který/á si najivně myslí že je v našem životě jediný/á…
    Je mi to odporné a věřím tomu, že když si někdo své činy nebude balit do různě znějících výmluv a omluv, bude mu to stejně odporné jak mně. Můžu být hrdá, že mezi tyhle lidi nepatřím? Nebo smutná z toho že vlastně budu navždy jen milovat ale opláceno mi to bude všemi neřestmi tohto světa?
    V každém vztahu je nejdůležitější slovo důvěra. Ale když nás někdo už několik krát zklame, a my pořád milujeme, můžeme tvrdit že je odpuštěno. Ale nikdy nezapomeneme a bude nás to strašit den i noc, nikdy nám to nedá pokoj. Ano, řekneme si , začnem odznova. To ale taky není řešení, protože přijde sebemenší pochybnost a jsme v tom kruhu znovu. Věřit? Nevěřit?
    Ptám se – co vlastně máme z toho že partnerovi nevěříme? Trápení a přemýšlení. Pár bezsenných nocí, pár vrásek navíc, pouta stresu, nespokojenosti a neštěstí. Tudíž, je lepší věřit?
    Důvodem, proč partnerovi nevěříme je fakt, že již nám bylo ublíženo a víme jak to bolí, anebo přímý a hrůzostrašný strach že nám ublíženo bude. Proto zkoumáme a hledáme každý jeden náznak toho, že by nám partner mohl lhát, nebo zahýbat. Vše je nám podivné, klademe obkroužné otázky a testujeme zda budou odpovědi uspokojivé, zda se nepřeřekne. Možná občas když trpíme nespavostí a koukáme na něj v posteli jak si poklidně oddechuje máme chuť mu pošeptat do ucha ať řekne naše jméno aby jsme se ujistili, že jsme v jeho hlavě jediné.
    Pravda pravdoucí je ale, ačkoliv ne vždy vyhovující, taková, žesvoji nedůvěrou a přemýšlením, dokonce až trápením jen ubližujeme sami sobě. Dokonce vztah ženeme do uzkých a často může být právě nedůvěra důvodem k rozchodu. Nemáme z toho vztahu žádné positivní pocity a trápení nám způsobuje myšlenky, že by nám bylo lépe býti zase svobodné a bez přítele. Která z nás si ale vzpomene jak nám po nocích bylo smutno? Jak jsme se rozhlížely všude kolem a hledaly něco k mání? (a že nám občas bylo docela jedno co to bude)
    Obávám se, že je to neúprosná paranoja nekončícího kruhu, z kterého se dá uniknout jen tehdy, až se samy rozhodneme. Budem ve vztahu a pokoušet se zapomenout, věřit? Anebo to vzdáme a budeme smutnit večer do polštáře… Hmm volba je opravdu těžká.

    Kleinová Marta

    g
    glady

    nevěřím tomu že existuje stoprocentní věrnost

    g
    goldie

    Chci věřit na věrnost, člověk, když chce, tak to dokáže, samozřejmě musí mít k tomu dobrý důvod. 🙂

    v
    viki11

    Pokud oba jsou si souzeni a klape jim to ve všech směrech, věřím, že si mohou být věrni.

    k
    kopretinka99

    já vím a znám spoustu párů, kteří jsou si věrní. A je to hodně i o tom, čemu člověk věří, jaké morální hodnoty zastává. Znám lidi, kteří se snaží žít podle Bible-myslím opravdu tak žít, a ačkoliv se může zdát, že jsou naivní, není tomu tak. Pouze dodržují biblická měřítka mezi které věrnost patří, opravdu dřív to bylo lepší-co se týče morálky.dnes hodně upadla. Ale jde zůstat si věrní, jen musí oba dva zastávat správná morální měřítka.

    Tehir

    Dřív to bývalo ta, že lidi zůstávali i v nefungujících vztazích a museli se spolu naučit nějak žít i přes nevěru a nesoulad, protože bylo společensky nepřijatelné roztrhnout rodinu. Tak nevím, co je lepší. Lidi dnes nehledají řešení a nepřemýšlí nad svým chováním, protože rozchod je až příliš jednoduchý.

    a
    AlexandraAlexis

    Já teda nevěřím na šťastně až do smrti. Možná to jen vidím černě, ale nikdy snad nejde být 100% věrný…

    AnthonyX

    Milé dámy, pokud již při výběru preferujete co největšího hajzla, potom se nedivte že jím zůstane.

Zpět na článek

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist