CO MYSLÍTE, MĚL BY MUŽ SVÉ ŽENĚ MLUVIT DO OBLÉKÁNÍ A NAOPAK
„Prý jsem praštěná, když nenosím to, co mi sluší,“ stěžovala si mi sousedka po aerobiku. „Mám tílek plnou skříň, jenže se v nich necítím…“. Podotkla jsem, že nosit je bude muset ona, ne manžel. Na druhou stranu jsem kdesi četla, že nejen muži, ale i ženy!!! o sebe velmi málo dbají, pakliže mají muže „v chomoutu“. Jako bychom nevěděli, že i snubní prstýnek se dá obléci a zase svléknout. Pokud si vás manžel bral jako sexbombu, nejspíš bude očekávat, že taková zůstanete a bude chtít, abyste byla stále stejně půvabná, nevinná nebo vzrušující. Muži nechápou, že svět se mění a my s ním. Tedy někteří…
Zdroj: archiv redakceJiní změnu ocení a dokonce jsou sami ochotní postupovat ve vztahu kupředu a leccos i změnit. Stejně tak i v garderobě. Můj tatínek považoval vždy oblékání za jednu z naprosto podřadných záležitostí. Posadil se do křesla a v trenkách a tílku čekal až mu maminka nachystá, co je vhodné si vzít na sebe. Můj muž mé návrhy pojal tak jako vše – diplomaticky. Neodmlouvá, ale oblékne si co chce a v čem je mu dobře. Pokud by mne rád v čemkoli vídal častěji, poznamená, že mi to obzvlášť sluší, ale rozhodně není ten tip, co kdybych si na sebe navlékla pytel, líbil by se mu, protože je na mně. Jediné, co mu jde evidentně proti srsti, jsou mé občasné nerozhodné dotazy typu: tak které – ty modré, nebo ty červené? Tak co myslíte – modré, červené nebo to záleží jen na nás samotných?.-)
