Chci, aby mě znásilnil. Jsem normální?
znásilnění
Až do svých dvaatřiceti let brala Jitka sex spíš jako nutnost, kterou po ní muž vyžaduje. Neuměla si ho moc užít, většinou se dost nudila a dosáhnout orgasmu byl pro ni docela problém. Pak ale došlo k jednomu nečekanému...
Při autoerotice si to představuji, ale bez bolesti, také mne vzrušuje představa vulgárního komentáře. Sexuolog mi řekl, že jsem submisivní a že si mám najít dominantního partnera.
Myslím, že se tady trochu pletou pojmy, nemyslím, žeby nějaká žena toužila po skutečném znásilnění, spíš je to myšlené jako hra.
S přítelem jsme v sexu otevření a to ce se líbí této slečně, se mi líbí taky. Přílet to ví a je to normální součást našeho sexu třeba když přijdeme z nějaké párty nebo když se vrátí dřív domů…
důležité je se svěřit partnerovi nebo budeme trpět my i partneři
jo chapu oco tě ženam jde , ale jde oto ze predehra je nuda a ne oto že by chtely byt opravdu znasine, protoze je velky rozdil toužit po tom aby se nas partner zmocnil a to aby si naz vzal nasilym, nesnasim predehry ale umim si rict o to co pri sexu chci, a pochybuju ze nekdo zvaz autoru premysle o doslovnem vyrazu slova znasil sama sem si prozila trojnasobne znasilneni a muj vztach k muzum a i dost poskodilo milostny vztach takze vazne priste trochu jine podani jinak dlouhe predehri jsou unavne
Já měla spíš opačný problém. Snažila jsem se partnerům vysvětlit co se mi líbí a jak bych to chtěla, také jsem je zkoušela nenápadně vést,pak i nápadněji…no…měli pocit, že jim vlastně říkám, že to neumí a že jsou nemehla,ale čemu se divit, když v pornu pro muže si ženy nechají dělat všechno možné a ještě jim u toho vzdychají,pak maj mužský pocit, že takhle to je i ve skutečnosti
Každý má svoje představy a vyhovuje mu něco jiného, to je přece naprosto normální. Jen je škoda, když se samy ochuzujeme a neřekneme partnerovi, co chceme. Nemyslíte?