Staňte se labužníkem a neztloustnete!

Staňte se labužníkem a neztloustnete!

1 fotografií

Buďte labužníkem! Neztloustnete…

Přirození labužníci jsou třeba malé děti, ještě instinktivně vědí, co jejich tělu prospívá, vědomě se nepřejídají a sami o sobě si dovedou udržet nějakou tu dobrou životosprávu. Pak dostanou sladkosti a všechno je v háji! Říkáte si možná… Ano, ale tento prvotní příklad má sloužit k tomu, abychom si uvědomili negativní sílu dobrých mravů.

Protože „dobré mravy stravování“ nemusí být tak úplně ohleduplné k vašemu tělu.

Nedojídat!

Dokud to nedojíš, nepůjdeš od stolu! Slýchávali jsme velmi často od svých rodičů, naštěstí dnešní rodiče k tomuto kroku nepřistupují příliš často. Ale dojídat je přece „mravné“. Nechat nedojedený zbytek jídla? To je přece urážka kuchaře nebo hospodyňky! Kdepak, kdo bude dojídat i za cenu toho, že jí moc, zbytečně si škodí. Přirozený pocit nasycení je pocit k nezaplacení a díky těmto starým zvykům se ho dobrovolně zbavujeme a přiděláváme si kila navíc. Těch nás již ta dobrá hospodyňka nebo kuchař dobrovolně nezbaví.

Nedojídejte a naslouchejte svému pocitu nasycení.

Pocit hladu?

Máte opravdu hlad? Nebo je to spíš chuť nebo je to dokonce spíše žízeň? Opět bychom se mohli inspirovat u civilizací a jakousi pofiderní jídelní morálkou nezkažených zvířat a malých dětí. Je to opravdu hlad nebo něco jiného? Hladem, tedy pocitem, který rychle diagnostikuje náš mozek jako hlad, se může projevovat i prostý stres, pocit tlaku, pocit nemilovanosti, jakéhosi chybějícího čehosi…

A co lze doplnit nejrychleji, nejpříjemněji a nejpohodlněji? Břicho, žaludek, prostě jídlo.
Proto mnoho z nás více jí ve stresu, ve chvílích, kdy prožíváme nějaké emocionální problémy. Než se opravdu najíte, zkuste analyzovat své pocity. Čistě teoreticky, může to být HLAD. Jak je to dlouho, co jsem jedla opravdové jídlo? Hodinu, dvě? Nemám žízeň? Necítím to spíš jako touhu vykompenzovat si nějakou psychickou nebo stresovou záležitost?

Dobroty jen kvalitní!

Není umění sníst celou tabulku nekvalitní čokolády, lepší než si koupit tři tabulky takového výrobku, je koupit si jednu kvalitní, a tu si umět vychutnat. Když už hřešit, tak s dobrým svědomím. Nechte si prostor na své soukromé hříšky. A ty si patřičně užívejte. Moc se mi líbí pořad v televizi, seriál o vaření s Nigellou Lawson, která si tak umí svoje jídlo vychutnat, s takovým labužnickým, rozkošnickým úsměvem, že být mužem, chci ji mít doma. Nejen pro tu schopnost býti dokonale smyslná a připravená na rozkoš, ale i pro její umění vařit a kombinovat chutě a příjemné požitky.

Buďte takovou Nigellou, když se rozhodnete hřešit, ale i obyčejně jíst – zkuste si to užít. Podívat se na tu dobrotu, prohlédnout očima, očichat, vychutnat první sousto, zkusit se zastavit a říci si, co cítím? Sladkost, trpkost, kořennost? Pamatujte si také jednu důležitou věc – labužníci si vybírají jen kvalitní suroviny, byť jsou dražší, oni si je vychutnávají a neplýtvají…

Nedejte na ostatní

Poslední rada je tak trochu sobecká! Až si osvojíte poslouchat své přirozené instinkty, držte se jich. Nenechte se zlomit někým k ochutnávce čehokoliv, na co nemáte chuť, jen proto, že jinak by se dotyčná osoba urazila. Některé hostitelky dokonce vydírají: „Snad mě nechceš urazit???“ Pak je vaše situace nezáviděníhodná, ale vy z ní prostě musíte vybruslit.

Věřte tomu, že pocit lehkosti, který pak budete po jídle mít, se vám vrátí v podobě několika schozených kil. A to už se raději ani nezmiňuji o situaci, kdy byste v minulosti žvýkali u stolku u tchýně třeba skořicový závin jen proto, aby vás ta lepá dáma nepomluvila, ačkoliv jablka a skořici z duše nenávidíte.

Stanete-li se svému tělu partnerem, uvidíte, že vám ukáže, co potřebuje… a bude spokojenější tělo i vy…