Zatoulejte se na taliány a jedno poctivé ke Flekům
Letošní prázdniny byly jedny z těch nejméně povedených za posledních deset let. Možná i vám propršela dovolená a museli jste hledat náhradní program namísto plánovaného koupání, opalování a vůbec odpočinku u vody. A možná máte pocit, že jste si zasloužené volno vlastně ani neužili. Nevadí, takovou malou dovolenou si můžete užít i při obyčejném toulání po krásách naší vlasti. A začít můžete třeba v Praze. Že jste tam byli, nebo z ní dokonce pocházíte a nic zajímavého už na ní nenacházíte? Pak vězte, že jste docela jistě neobjevili všechna skrytá zákoutí, ani místa, která stojí za vidění a hlavně za ochutnání…
Zdroj: archiv redakceNevím, jak je to u vás, ale my do Prahy čas od času vyrazíme, většinou na návštěvu k příbuzným, občas za nákupy, ale ani nepamatuju, kdy jsme tam vyrazili jako výletníci. Myslím, že cestovatelé a turisté by z nás asi byli vykulení, kdyby viděli, že naše první cesta vede na Happy Meal, který v našich končinách nemáme a pro který jsou děti navzdory začínající pubertě ještě ochotny sednout do jednoho auta s otravnými rodiči a vyrazit na výlet. 🙂 I proto jsem uvítala další speciální prázdninový díl Toulavé kamery, protože jsem mohla alespoň prostřednictvím televizních kamer poznat nová místa a zajít třeba na tradiční taliány. Pro neznalé doplním, že jde o uzeninu lahodné chuti a netradičního pojetí, kterou si oblíbily už naše babičky v dobách první republiky a která se navzdory vynikající chuti nepřipravuje uzením. Pravda, s jejich výrobou se asi doma zdržovat nebudete, koneckonců trvalo by vám to hned několik dní, ale ochutnat je rozhodně zkuste…
Ať už jsou taliáni uzení, nebo ne, zapít se rozhodně musí. A tak další cesta vedla kam jinam, než ke Flekům. Tuhle hospůdku, která má u nás opravdu tradici sahající hluboko do minulosti jsem zatím nenavštívila, možná to bude i tím, že nejsem až takový pijan piva, ale mám jí spojenou s jedním z dílů Chalupářů, kdy se celé osazenstvo seriálu vypravilo na jedno právě ke Flekům. Překvapilo mě, že tam mají židle s erby a názvy měst, kde se v dřívějších dobách také vařilo pivo. Už jen proto se tam asi budu muset vypravit. Zajímalo by mne, zda tam najdu i to své rodné, kde je dnes již jen jediná budova z bývalého prý velkého pivovarského areálu. Btw, věděli jste, že tam vytočí denně přes šest tisíc piv?!
Nevím, jestli bych po pivu vyrazila stejně jako štáb hned na sladký pohár s karamelem, který podávají v Cukrárně U Myšáka a který je mimochodem výmyslem našince, ale normálně bych karamelové polevě na vanilkové zmrzlině neodolala. Jenže, co s chlapem, který se namlsal piva? Zlákat ho na pro něj obyčejný pohár, se vám nejspíš nepovede, ale zkuste zajet do Královehradeckého kraje, kde najdete Cukrárnu u Rudolfa. Zdejší pralinky jsou nejen vyhlášené, ale některé jsou poživatelné pouze ve chvíli, kdy nehodláte usedat za volant, ani se nechystáte po polední přestávce zpět do práce. Plněny jsou Absinthem, Vaječným koňakem a dalšími oblíbenými alkoholickými nápoji, které v kombinaci s lahodnou čokoládou určitě přesvědčí i toho nejzatvrzelejšího chlapa.
Že ten váš není na sladké? (Tak to to nemáte jednoduché, protože já vždycky můžu uplácet a „žehlit“ koláčky, štrůdlem, nebo šátečky s marmeládou.:-)) Pak už oceníte poslední tip na výlet a to na farmu rodiny Daškových. Pokud ale čekáte, že tu najdete koně, chov prasat, krav nebo pštrosů, jste vedle, jak ta jedle. Daškovi totiž chovají jeleny. Přičemž z nich následně dokážou připravovat skutečné lahůdky.
Mňam, tak tohle toulání mě fakt baví. 🙂 Člověku nic neudělá tak dobře, jako dobrý dlabanec, lahodné pití a následně nějaká ta sladká tečka. Já osobně jsem teda opravdový požitkář. Ráda mlsám sladké, ráda si dám grilované maso, pečínku, nebo klasické knedlo, zelo, vepřo. Mám ráda podzimní dny, kdy se při vaření orosí okna a bytem se line teplo od sporáku a libá vůně… Co vy? Jste také požitkáři a vaříte rádi, nebo zhltnete něco ve spěchu a hurá pryč za jinou zábavou?
