Diskuze

Knihy Michaely Burdové znám a fantasy knih mám za svuj život načtených též dost. Možná, že témata a dějové linky jejích knich nejsou tolik originální(a možná bychom mohli začít polemizovat, co je v dnešní době vlastně originální) a možná píše pro děti a možná se nikdy z dětské literatury nevymaní, ale ptám se, je to vůbec špatně? Protože je známo, že dětský čtenář je čtenářem nejlepším. Pokud se díla této autorky líbí malým holkám (a to se líbí, když vezmeme v úvahu fakt, že Michaela má za sebou tolik knih s celkem slušnou prodejností), tak proč ne? Je na tom něco zlého? A kdo v naší republice může říct, že v tomto věku, kdy většina píše někam do šuplíku, je úspěšným PRODÁVAJÍCÍM SE spisovatelem, který podporuje děti ve čtení a rozvíjení jejich fantazie skrze jiné medium než je televize nebo počítač? Jistě by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Pokud vůbec.

Souhlasím s tím, že označení „královna fantasy“ nebylo zvoleno zrovna šťastně, do královny má Michaela Burdová ještě daleko, ale kdo říká, že za pár let se jí nemůže stát? Protože už dnes se klidně může pyšnit titulem „princezna českého fantasy“ a toto označení, to už jí nikdo neodpáře.

A pokud se někdo z vás chce dále hádat o kvalitě, ať si vzpomene na Michala Viewegha. Je snad jediným českým spisovatelem, který se psaním živí, avšak o kvalitě jeho děl by se dala napsat celá studie. On je totiž spisovatel a spisovatel.

Míša Burdová může být na sebe pyšná, protože titul královna ji patří. Pořád píše i když jsou tady lidi, kteří se jí někdy snaží sebrat víru v sama sebe, ale ona ji neztrácí a neztratí, dokud tu budou stále lidi, kteří si její knihy budou rádi číst. A já budu mezi nima!
Sama se snaží co nejvíc sebe propagovat a dělá všechno proto, aby to dotáhla ještě dál než je. A to si zaslouží obdiv! Protože ten kdo není spisovatel, tak si neumí zdaleka ani představit, jak je u nás velmi obtížné se prosadit.
Žít v Anglii a psát anglicky, tak to má Míša jednodušší. Protože s angličtinou, co si budeme povídat se vám otvírá svět dokořán. Ale nicméně, už tam kde je Míša teď se svými knihami je úctyhodné. A já vím, že jednou přijde i den, kdy její knihy nebudou vycházet jen u nás a v Srbsku, ale bude to v daleko větší zemi. Proto si ten titul zaslouží. A k tomu, aby jí patřil, nemusí se líbit její kniha všem. Protože narovinu žádná kniha se nemůže nikdy zalíbit každému. Třeba já jsem četla tolik knih, které byly oproti Míše slátaniny a přitom to byly bestsellery. Takže je otázka názoru co je kvalitní a co zas nekvalitní fantasy. Protože žádná měřítka nejsou. A zopakuju to ještě jednou, žádná měřítka nejsou! Ty si jen každý jednotlivec utváří ve své hlavě. A ať si recenze, kritiky píšou co chtějí. Pro mě osobně jsou to jen názory jednotlivců. Nic víc. Pravdu nehledám na základě nějakého titulku. Zejména od té doby, co jsem na základě svého vystudovaného předmětu umělecká kritika měla hledat kritiky a zjistila jsem, že většina z nich je popsána ne z objektivního, ale ze subjektivního pohledu.
Svým komentářem ale neříkám ,že každý musí uznávat Míšu. A i když se může objevit někdo, kdo zase mě naopak řekne, že v tom, co jsem tady všechno napsala se mýlím, tak opět tu vyvstává otázka: „Jak víš, že se nemýlíš ty?“

Jsem recenzentka knih pro jeden webzine a jsem v úzké spolupráci s nakladatelstvím Fragment, které mi poskytuje recenzní výtisky. A bohužel se mi do rukou dostala i tvorba této autorky.
Samozřejmě, někdo se v těch knihách najde, uspokojí ho, zžije se s postavami, ale z 80% to jsou slečny od 12 do 15 let. Slečny, které vyrostly z dětských knížek nebo románů a touží po něčem víc. Tvorba slečny Burdové je nadchne a stane se jejich modlou. Jenže za tři roky se ke knihám vrátí a najednou si budou nad nesmyslnými rozhovory postav a nudnými pasážemi, ťukat na čelo.
Vážení a milí, je to tak.
Poznám velice dobře kvalitní knihu, přesto svůj názor nikomu netlačím, nicméně jsme přece svobodná země a každý má na něj právo. Charaktery postav jsou ploché a jednotné na téměř stejné bázi v obou sériích. Jak Poselství jednorožců, tak v Křišťálech: Sexy a krásný hlavní hrdina s temnou minulostí se přidá k naivní slečně nebo naopak mocné elfce, aby jí z neznámého důvodu pomohl. Mezi nimi vzkvétá láska, než se objeví zrada ze strany hlavního hrdiny a naše lady uraženě a ublíženě odkráčí. Do toho všeho nesmíme zapomenout na vedlejší a bezvýznamné postavy, nějakého toho mladého krále, pár elfů a v neposlední řadě na bandu nechutných zrůd, které jsou až přehnaně vykreslené, až se tomu musíte smát. Nenahání hrůzu. Právě naopak. A proč vlastně vraždí? Prostě jen tak. Ze zábavy. Pokosí všechno, co jim přijde do cesty a nejlíp hlavní hrdinku, která pak ječí na celé kolo a volá svého hrdinu. Nakonec přemůže velkého ošklivého záporáka a ten? Chudinka malý, jenom touží po moci, nejde mu o nic jiného. Kde jsou jeho klady a zápory? Kde jsou jeho normální myšlenky? Proč není, zatraceně, propracovaný?!
Nesmíme zapomenout ani na pár tragických úmrtí a až nechutné bojové scény, za které by se styděl i uznávaný klasik Stephen King. Jednak jsou velmi lacině popsané a hlavně přitažené za vlasy. Snaží se snad tímto spisovatelka nahnat ke svým knihám vyšší věkovou skupinu? Možná se jí to podaří u těch 20ti procent, které nám do stovky chybí. Ale tím to hasne. Přečtěte si víc recenzí na její tvorbu od lidí, kteří jsou sečtělí a v žánru fantasy se pohybují nějaký ten pátek.
O slečně Burdové slyšíme poslední dobou velice často a vždy pod záštitou nakladatelství Fragment. Propagace je jednoduchá, prodej knih taky, reklama udělá hodně, ale nezáleží spíše na kvalitě, než kvantitě?
Slečně Burdové bych velice důrazně doporučila kurz tvůrčího psaní. Velmi by jí prospěl.
Děkuji za pozornost.

Královna fantasy? Tak to mi přijde poněkud přehnané, ale chápu, že na něco článek nalákat musí. Nicméně upřímně mi její knihy přijdou jako polívčička z ostatních fantasy knih, jejichž autory ona sama zmiňovala. Variace minimální.
Chtělo by to skutečnou originalitu a ne převyprávění Pána Prstenů na tisíc způsobů, nebo pokaždé určité vybrané scény.