Catherine Deneuve: Ikona francouzského šarmu

Stala se ikonou a múzou. Její francouzský šarm využili režiséři jako slavný surrealista Luis Buňuel k tomu, aby z ní udělali chladnou femme fatale, symbol odtažité nedosažitelné krásy se silným a poněkud zvráceným erotickým nábojem. Tak ji představil Roman Polanski v psychodramatu Hnus, jejím prvním anglicky mluveném filmu z roku 1965, i Buňuel v jejím stále nejslavnějším snímku Kráska dne, kde si v roce 1967 zahrála nešťastně vdanou paničku, která začne pracovat v pařížském bordelu.

Stala se ale i múzou návrháře Yves St. Laurenta, který v ní naopak viděl ikonu nadčasového elegantního francouzského stylu a který ji na víc než třicet let proměnil v tvář své značky. Deneuve taky dělala reklamu na slavný parfém Chanel č. 5 a v roce 1985 její obličej posloužil jako model pro nový vzhled národního symbolu zvaného Marianne, sochy vystavené na každé radnici v každém městě ve Francii.

Její pověst nádherné ženy podpořili i její milenci, režiséři Roger Vadim či Francois Truffaut nebo italská hvězda Marcello Mastroianni. Vzala si jen jednoho, britského fotografa Davida Baileyho, v srpnu 1965, když jí bylo jednadvacet. Manželství poznamenané jazykovou bariérou i vzájemnými nevěrami vydrželo pět let (rozvedeno bylo v roce 1972 po dvou letech odloučení) a Deneuve i přes přátelský vztah s ex-manželem na další svatbu zanevřela. „Manželství bylo od začátku zavedeno ze zavrženíhodných praktických důvodů – je to myšlenka mužů.“

Deneuve se narodila na podzim 1943 v okupované Paříži, jako třetí ze čtyř dcer dvou herců, „ale byly jsme vychovány jako normální děti,“ podotýká. „Žili jsme v malém bytě, po válce to bylo velmi těžké, pracoval jen můj otec. Ale byly jsme velmi živí a plní radosti.“ V pubertě následovala příklad rodičů a stala se herečkou, stejně jako její sestra Francoise (na snímku). Ta až do své tragické smrti při autonehodě v roce 1967 slavila úspěchy pod rodinným příjmením Dorleac, Catherine si proto zvolila jméno po matce, Deneuve.

V 17ti se stala novou chráněnkyní a přítelkyní o patnáct let staršího Rogera Vadima, v té době už dvakrát rozvedeného, mj. s Brigitte Bardot. Nastěhoval si ji k sobě, udělal z ní blondýnu a taky matku, syna Christhopera mu porodila v červnu 1963. O měsíc později se rozešli a přerušili všechny styky, v roce 1987 ho Catherine žalovala za to, co o ní napsal ve své autobiografii. Hvězdou se herečka stala za rok i bez Vadima, díky hořkosladkému muzikálu Paraplíčka ze Cherbourgu.

Za dalších skoro padesát let se Deneuve proměnila v možná nejslavnější osobností své generace, které dosud nemá nouzi o filmové nabídky. Díky roli lesbické upírky v hororu Hlad se stala gay ikonou, za dobové drama Indočína získala v roce 1993 svou jedinou nominaci na Oscara. S grácií zestárla do rolí matek a babiček. Filmaři ji stále milují a taky je láká párovat ji s její skutečnou dcerou Chiarou Mastroianni (na snímku). Tak jako v novince Milovaní, kde si zahrála i milenku Miloše Formana.