Říká se, že vztah dvou lidí postoupí do dalšího „levelu“, když dáte průchod přirozenosti. Muži si to většinou vykládají tak, že jakmile si mohou v přítomnosti partnerky ulevovat, již neexistuje nic, co by jejich soužití ovlivnilo. Proč se někdy muži chovají tak nechutně?

Kateřina, Markéta, Jana i Andrea. Všechny tyhle slečny potvrdí, že soužití s přítelem v jedné domácnosti přináší různá úskalí. „Doma ho ještě okřiknu, ale horší je to ve společnosti,“ krčí rameny Markéta. „Když jdeme společně nakupovat, vůbec mu nepřipadá hloupý, aby ve frontě u pokladny vypustil plyn alias „krakena“. Jenže já bych se pak hanbou propadla! Začnu se červenat, to dá rozum. Lidé, kteří se ohlíží, si pak nejspíš musí myslet, že za to můžu já!“ Andrea to taky nemá jednoduché: „U televize, zvlášť při sledování fotbalu, si Pavel normálně ulevuje. Kolikrát tam radši ani nejdu, aby se mi neudělalo špatně. Vždycky, když to zahřmí, ještě za mnou do kuchyně zařve: Je to lidský, a není to vždycky, zlato! Hrůza!“ (Ještě že nemají psa, ten je většinou, v rámci domácího klidu, za záškodníka označen. Chudák němá tvář se stává častým terčem obvinění!) V článku Můžete změnit chlapa?, zjistěte, jestli můžete toho svého chlapa změnit.

Chceš-li úspěch, předveď se!
Ženy celého světa ví, že ony samy mají jisté nedostatky nebo zlozvyky, kterým se ale partneři mohou snáze přizpůsobit. Alespoň výzkumy ukazují, že muži jsou vůči ženám a jejich „slabším stránkám“ maximálně shovívaví. Co však dámy naopak snášet nechtějí, je nadýmání a krkání. Na dalších příčkách stojí drbání v rozkroku, nebo nošení třeba týden starého spodního prádla. Rozdíly v postojích obou světů jsou jednoznačné: Venušanky považují plynatost za nepříjemné společenské faux pas, muži z Marsu za vrchol prestiže, stoupající oblíbenosti v mužském kolektivu a v neposlední řadě i prostředek k vyjádření sebe samých. Čím víc, tím líp! Míra úspěšnosti je přeci závislá na tom, kdy a jak moc lze plyny vypouštět, i zdali se podaří vytvořit závan modrého plamene se zapalovačem u zadního vchodu.

Muži denně vzduch obohatí asi o 2-2,5 litru plynu, což odpovídá zhruba deseti, dvanácti vypuštění a nafouknutí jednoho pouťového balónku. Ženy, jakožto stvoření s menší aktivitou tohoto druhu, se pohybují na max. 1,5 litru/den. (Také pouze 2,2 % žen se k tomuto činu přizná. V porovnání s muži – 96 % to je sakra malé číslo.)

Nechceš větry? Nemluv!
Jednou z hlavních příčin unikajících plynů je údajně neustálé mluvení, neboť tak se hodně vzduchu dostane do trávicí soustavy a následně do tenkého střeva, kde čeká na promísení s ostatními plyny, aby mohl působit větry. To ale zase tak zcela neodpovídá realitě, že nadýmáním trpí spíše muži. Vždyť ženy hovoří mnohem více! Nebo snad ne?

Co dělat?
Pravda se tak bude spíše ukrývat ve výběru potravin (nebo větším maskovacím manévrování). Každopádně třeba taková zelenina (květák, česnek, cibule, fazole…) nadýmání podporuje, ale je aspoň soudná v tom, že v plynné podobě méně zapáchá. Naopak příznivě na zažívání působí máta či živočišné uhlí. A doporučuje se během jídla nepít vodu, protože kvůli ředění trávicích šťáv se plyny více tvoří.

Když se tyto postupy dodržovat nebudou, dříve či později na světlo vyjdou hrůzná čísla a odstrašující realita: Globální oteplování a zvětšování ozónové díry nejvíce způsobují ovce a dobytek (až 35 % veškerého methanu), a o zbytek se postarají naši milovaní muži. Čili kdo jsou větší zvířátka?