Song týdne: Joss Stone a kluk, který možná stojí za všechny trable

Na soulu taky třetí ze čtyř sourozenců z Doveru vyrostla. Když se ve čtrnácti účastnila show stanice BBC Star for a Night, vyhrála ji s písní od Donny Summer z roku 1979. Její talent byl rychle rozpoznán, debutová deska The Soul Sessions jí vyšla už v roce 2003. A všichni začali psát o šestnáctiletém zázraku s neskutečně zralým hlasem. Joss se mohla vykašlat na školu, která jí stejně moc nešla („Ne že bych byla hloupá, ale jsem trochu dyslektik a jsem spíš umělecky založená než akademicky“), a živit se zpíváním.

Druhé album Mind, Body & Soul vyšlo už za rok a obsahovalo tentokrát i původní songy. Ohlas byl ještě nadšenější. Joss se stala nejmladší ženou, která dosáhla na první místo anglického žebříčku desek, získala dvě Brit Awards a tři nominace na jejich slavnější americkou obdobu Grammy, kterou o dva roky později taky vyhrála.

Populární a uznávaná zůstává dodnes a žádné větší skandály téhle svobodomyslné vegetariánce, co zpívá ráda bosa, pozici v hudebním světě neohrozily. Naštěstí se to nepovedlo ani dvěma mužům, které letos britská police zatkla za to, že plánovali zpěvačku okrást a zabít.

Od roku 2006 Joss Stone i příležitostně hraje, nejvíc byla vidět v seriálu Tudorovci, kde dostala roli Jindřichovy čtvrté ženy Anny Klévské, kupodivu zrovna té, která proslula tím, že nebyla pro anglického krále dostatečně hezká. Joss je přitom nejen dostatečně hezká, ale i dostatečně talentovaná na to, aby ji do své superskupiny Superheavy přizvali Mick Jagger, Dave Stewart, Damian Marley a oscarový skladatel A. R. Rahman. 

Letos v létě stále velmi mladé zpěvačce vyšla už pátá deska, nazvaná LP1, a spolu s ní i singl Somehow, o vztahu s klukem, který vůbec není dokonalý, ale pořád jí na něm něco nějak přitahuje. Klip k písničce sice nenatočila, následující video ale zato ukáže, jakou atmosféru mají její koncerty.