Postihlo vás internetové šílenství?

V naší kanceláři bylo vždycky tak nějak milo, útulno a hlavně klidno, jediné vzbouření přicházelo s rádiem, to když zrovna na vlnách rozhlasu hráli nějakou píseň z našeho mládí a my se rozvlnily jako za starých časů na diskotékách. Ovšem má stejně stará kolegyně a kamarádka v jedné osobě nastoupila na mateřskou dovolenou a do kanceláře mi vtrhla jako neřízená střela holčina o deset let mladší, těsně po škole.

A naše poměrně klidná kancelář se změnila v chaos, chechot a neustálé povídání. Najednou bylo všechno in, super, cool, případně free nebo dementní a všichni okolo příšerně staří a usedlí, totálně out a šéf zpravidla něco totálně zabil nebo byl prostě hustej.

Leona, kromě humoru a možná ař příliš prořízlé pusy, oplývá také několika závislostmi. Krom kouření, které si sice odbývá v prostorách k tomu vyhrazeným, ale stejně díky jejím deseti povinným (prý aby nechcípla na přemíru kyslíku) načichne kancelář i mé oblečení, jako bychom byly v putice čtvrté cenové, jsou to party, zábava a tequila. Po víkendu se vrací s pusou plnou neuvěřitelných zážitků, které ze sebe sype každému, kdo je ochoten naslouchat. Ovšem její největší závislostí je nakupování.

V životě jsem neviděla pohromadě tolik katalogů, které ona dostane do schránky během jediného týdne. Všechny projdou její pečlivou kontrolou a analýzou. Každou z modelek zhodnotí, některé mají hnusné vlasy, jiné jsou blbě namalované, další mají neuvěřitelně divnou postavu. Poté přejde k věcem, které dlouze studuje, pak s katalogy obíhá jednotlivé kanceláře a chce poradit, která z nich, že by jí mohla dokonale sedět nebo ladit ke krásně zeleným očím. Další fází je lov. To usedá na několik hodin k internetu, kde loví ty nejlevnější kousky, aby si je pak mohla kurýrní službou nechat poslat přímo do kanceláře.

Já, dosud nepolíbená nákupy na internetu, no opravdu a představte si, že dosud celkem spokojeně žiju, jsem se jednoho dne pod vlivem toho našeho živlu rozhodla být cool a nebýt konečně pralesní žínka, jak pohrdavě prohlásila Leona. Sama mě navedla prý na super výhodný obchod a já si prohlížela, vybírala a nakonec i vybrala. Líbily se mi kalhoty, triko i svetr, kabát jsem si netroufala. I tak to napoprvé bylo až dost. Poslušně jsem vyplnila dotazník, kde jsem uvedla adresu a odklikla ve vyřízení objednávky dokončit.

Nicméně na mě vyskočilo hlášení, že mám prázdný košík. "No, samozřejmě, že mám, však taky žádný nemám," pomyslela jsem si a Leona se mohla strhat smíchy. Společnými silami jsme všechno řádně vyplnily a objednaly a já se těšila na svou první zásilku z internetu.

Dorazila poměrně rychle, možná i proto, že se těch hadrů prostě chtěli zbavit co nejdřív a pak obchod zavřít. Do kalhot s označením M/L bych se vešla já a se mnou ještě půlka naší firmy, nemluvě o svítících nášivkách, které na fotku nějak pozapomněli dát. Triko bylo stejné velikosti a panence by bylo malé. Svetr pamatoval možná i válku, a když ne, tak určitě alespoň dobu komunismu, a podle ošuntělého roláku bych za to nic nedala, že nejsem zdaleka jeho první majitelkou.

Leona měla hned řešení. Prohlásila, že se mi to pokusí prodat kamarádkám. A tak měsíc zkoušela svých několik set známých a kamarádek, aby nakonec přišla s tím, že to vážně nikdo nechce. Inu, zabalila jsem věci zpátky do krabice a poslala zpět. Jaké bylo mé překvapení, když se mi krabice zase vrátila plná zpátky s lakonickým sdělením, že už je po čtrnáctidenní lhůtě na vrácení zboží a k reklamaci na něm nic neshledali.

A tak mám doma jedny odporné obří kalhoty, možná na časy až s přibývajícím věkem začnou přibývat i kila, tričko pro panenku a svetr po prababičce majitelky obchodu. Nu což, raději budu totálně out, ale tohle si propříště rozhodně ušetřím.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s nákupem přes internet? Nakupujte běžně a kamenné obchody vám už nic neříkají, nebo jste nákupní horečkou po síti nepolíbené jako já? Využíváte nákupů z pohodlí domova s výběrem z katalogů? Povídejte…