Zápisky z Paříže: jak si užít krásnou dovolenou

Všichni milují Paříž, a každý tam chce aspoň jednou za život jet. A každý by taky měl! Jako muslimové do Mekky. A pokud ne úplně všichni lidé světa, pak rozhodně všechny ženy. Vlastně neznám moc dalších slov o pěti písmenech, které by způsobovaly tolik povzdechů, zasněných pohledů a neurčitých úsměvů u žen nejrůznějšího věku, národnosti a vyznání.
(Slovo "boty" má písmena jen čtyři, hledejte dál...)
(Hmm...možná "jídlo". Ale to se můžeme rovnou vrátit k Paříži.)
(Leda ještě "orgáč" :-)))

Inu, moje druhá návštěva Paříže mě utvrdila v přesvědčení, že stará láska nerezaví, že pocit a atmosféra jsou důležitější než počet muzeí, a že jsou určité věci, které si užijete líp, když víte, do čeho jdete. Jako když vyrazíte na koncert své oblíbené kapely, takže si můžete pozpěvovat jejich pecky, nebo si užívat nové provedení známých věcí. Jako když otevřete láhev vína, které vám chutná ze všeho nejvíc, a víte, že ještě lepší je s kouskem hořké čokolády. Nebo když si nastudujete průvodce Paříží od Lonely Planet, a pak si jen vychutnáváte ty toulky.

Což je zároveň moje první rada. Kriticky jsem zhodnotila spoustu dalších průvodců, jež jsou u nás k dostání, a i když jsem ze začátku měla pocit, že Paříž od Lonely Planet je oproti jiným uvnitř šedivý, s málem obrázků, nenechte se tím odradit. To, co potřebujete, jsou veškeré užitečné informace, tipy na dobré restaurace, kavárny a bistra v různých cenových kategoriích, zajímavosti, hezká místa, muzea, galerie, procházky, rozkošné obchůdky, pestrobarevné trhy, výlety, vysvětlení zvyklostí a zvláštností,... a to přesně dostanete.

Zapomeňte na předsevzetí, že toho chcete vidět "co nejvíc". Jediné, co tím získáte, je pocit vyčerpání, bolavé nohy, smrtelná únava, a nakonec frustrace, protože vidět všechno, co chcete, prostě a jednoduše nejde. Vyberte si pár muzeí či galerií, po kterých opravdu toužíte. Pokud jde o Louvre, vyberte si konkrétní díla, nebo určité období a, jak radí Lonely Planet, předstírejte, že ostatní sekce muzea jsou na opačném konci města :-) Potřebovali byste tak týden, abyste viděli všechny jeho exponáty, natož je doopravdy vnímali...

Udělejte si čas na procházku některým z otevřených trhů, které se konají v každé čtvrti pravidelně na stejných místech. Nakupování na trhu je důležitou a typickou součástí pařížského života. Brzy ráno se celé ulice zaplní veškerým jídlem a zbožím, které vás jen napadne: ovoce, zelenina, sýry, čerstvé maso, ryby, krevety, garnáti a krabi, čerstvě připravená paela, grilovaná kuřata, nejrůznější sladkosti a pečivo, vykostěné plněné kachny připravené na pekáč, typické dobrůtky všech etnik, co jich v Paříži je, šperky, šaty, boty, šminky, nakládané olivy, kytky, no a spousta jídel, které jste nikdy neviděli, a čekají jen na to, až je ochutnáte. Prodavači vykřikují, co mají dobrého, povídají si se zákazníky, a vy jen chodíte kolem, musíte se na to všechno usmívat, a pak v parku u fontány si vychutnáte, co jste si nakoupili a nestihli sníst po cestě.

Užijte si procházky uličkami Montmartru nebo Latinské čtvrti, kde kavárna střídá bistro, a obchůdky restaurace, či typické francouzské brasserie. Kde jsou malé stolečky před každým podnikem tak těsně u sebe, že je těžké mezi nimi projít, což Pařížanům vůbec nevadí. A mě taky ne. Je v tom něco hezkého, že si každý úzkostlivě nechrání svůj prostor. Ono, s hustotou zalidnění kolem 20.000 obyv./km2 se taky není co divit... (pro porovnání: Praha má zhruba 2.500 obyv./km2) A to nesmím zapomenout na 15 milionů turistů ročně.

Teď rada asi hlavně pro chlapy: zapomeňte na pivo, pijte víno! Kvalita je téměř zaručena a ještě vás to vyjde levněji. Vodu vám skoro všude přinesou automaticky zdarma. Pokud si nemůžete pomoct, dejte si Kronenbourg, pivo s víc než 300letou tradicí, které je hodně podobné těm českým. Obloukem se vyhněte belgické lahůdce jménem Leffe - to je čisté utrpení.

Metro je váš nejlepší kámoš. Mapka 14 linek metra a k tomu 5 vlaků RER sice na první pohled vypadá jako jeden z těch hlavolamů, kdy máte najít cestičku, kterou se zajíček dostane k mrkvičce (ovšem pro zatraceně pokročilé luštitele). Ale brzy přijdete na to, že všechno je naprosto skvěle značeno, zabloudit nemůžete a přestupy jsou jasné, stačí se podívat na jméno konečné stanice ve vašem směru. A nějaká stanice metra je opravdu skoro na každém rohu. Zázračnou jízdenku Paris Visit, díky které můžete jezdit, jak se vám zachce po celé Paříži a pořádný kus mimo ní (včetně přepravy z a na letiště, do spousty nedalekých zámků, či Disneylandu), koupíte rovnou na letišti, a víc se nemusíte o nic starat. Ta pětidenní stála něco málo přes 50 eur a ukázala se jako opravdu výhodná koupě.

Cokoliv si představíte pod pojmem "hodně malý pokoj", pravděpodobně nebude stačit pro pochopení, jak malé pokoje jsou v absolutní většině pařížských hotelů. S tím je zapotřebí se smířit předem. Aby vás nečekala nepříjemná překvapení, čtěte recenze hotelů, doporučuju portál Booking.com.

Na Eiffelovku, do Notre Dame, Saint Chapelle či Louvre se vydejte brzy ráno, abyste dorazili ideálně ještě chvíli před otevřením. To je jediný efektivní způsob, jak se vyhnout dlouhatánským frontám, které v některých případech bývají fakt nechutné...

No, a pak se jen procházejte, jezte, pijte, ochutnávejte, poseďte si s knížkou v parku, pozorujte Pařížany se sklenkou vína či kafíčkem v brasserii, cestou si dejte quiche nebo palačinku, v každé pidipekárně se kochejte dezerty, za které by se nemuseli stydět ani v Café Imperial, hoďte minci do klobouku houslistovi nebo harmonikářce, co vám krásně hraje na cestu, nebo si třeba zatančete na náměstí, protože tam právě paří evergreeny takový menší dechový orchestr...

Paris, je t'aime!